Životní zápas kapitána Krajské soutěže

Za svoji šachovou kariéru jsem odehrál pár vypjatých zápasů. Člověk by si pomyslel, že už něco zažil, ale nedělní zápas mě posunul do zcela jiné dimenze. Možná poprvé v životě jsem si uvědomil, co opravdu obnáší dělat kapitána v klíčové chvíli, držet družstvo pohromadě, nedávat nic najevo a burcovat ostatní ve chvíli, kdy jde o všechno, ale zároveň už sami nemůžete nic udělat.

Před zápasem v Hrabyni jsem dlouho přemýšlel o sestavě. Zvažoval jsem několik variant a snažil se, je obhájit před sebou samotným. Nikdy jsem nebyl v pozici, že vedu družstvo do zápasu, hrajeme o první místo a zároveň mám výsadní postavení kapitána. Šílený zápas se odehrál 7 .dubna, ale i při psaní článku mám nadále husí kůži a garantuji Vám, že ji budete mít taky!

Předzápasové prognózy

Mimořádně začneme z jiného soudku, než jste zvyklí, jelikož Krajská soutěž "A" nabídla neskutečnou podívanou v rámci pořadí, kde se v posledním kole hrálo o medailové umístění, ba dokonce se rozhodovalo o sestupu.

Dolní Benešov "B" vs. Fulnek: domácí družstvo vytvořilo v posledních zápasech tlak a bylo jisté, že si dojdou pro vítězství. Pro nás sehráli důležitou roli, když porazili Krnov "A", díky čemuž jsme měli před Krnovem lepší pomocné hodnocení. Dolní Benešov musel doufat v ztrátu Krnova i Slezanu Opava, aby se dostal na první místo,

Bruntál vs. Šachy Krnov "A": hostující tým měl velice dobrou pozici. Vítězství proti Bruntálu bylo v rovině formality, protože je převyšovali ve všech aspektech. Zisk 3 bodů garantoval Krnovu minimálně stříbrnou pozici, ze které se dá případně postoupit do Krajského přeboru, protože budou figurovat v roli náhradníka,

Slezan Opava "B" vs. Hrabyně: nejzajímavější zápas se měl odehrát v Hrabyni, kde bylo naše družstvo vedené jako domácí celek. Nejednalo se o žádnou formalitu, ale těžký zápas, protože hráči Hrabyně nejsou žádná ořezávátka. Jestliže měl někdo z vedoucích týmů ztratit, největší pravděpodobnost připadala právě u nás. Za každou cenu jsme museli získat 4,5 bodů, abychom měli jistotu, že nám nikdo nevyfoukne první místo;

Vypracované statistiky i možné variace se probíraly od 16. března, kdy se odehrálo 10. kolo. Dlouhá pauza nám pomohla ušetřit síly, ovšem očekávaný tlak se dostavil v plné parádě a pořádně nám svázal ruce. Posuďte sami, jdeme na průběh nesmrtelného zápasu!

8. šachovnice: Bohumil Jaroš vs. Jan Hromada

Poslední deska nám přinesla první rozuzlení zápasu, které ještě více zamotala. Nám se vůbec nepovedl začátek, kdy jsme ihned zkraje stáli špatně na druhé šachovnici. Honza se srdnatě popasoval se soupeřem na osmé desce, kde se pokusil vytvořit ve Skandinávské hře možnosti, kdy by černý zaútočil po otevřených diagonálách na bílého krále. Soupeř se ho nezalekl a s klidem eliminoval jednotlivé možnosti, které měly zkomplikovat situaci. Jednalo se o vyrovnaný souboj, který skončil smírem, protože žádný z hráčů už nechtěl přejít do koncovky stejnobarevných střelců, kde by se tahalo tam a zpátky. 1/2 - 1/2

I pozápasová analýza ukázala, že šlo o vyrovnanou partii, kde hráli oba hráči stejně. Z hlediska vývoje zápasu šlo o rozumný tah, protože Honza remizoval černými kameny, Hrabyně pro změnu vytěžila remízu za bílé, ovšem nad dobrým hráčem.

5. šachovnice: Martin Rell vs. Jan Mikulenčák

Do Hrabyně jsem odjížděl s vědomím, že úspěch našeho družstva závisí na mé partii. Bylo jasné, že musím vyhrát a dále koučovat naše hráče, abychom dovedli zápas do vítězného konce. Doma jsem si připravil několik ostrých variant, když jsem studoval svého soupeře, ale nakonec zahrál, na co jsem zvyklý.

Přestože se může někomu zdát, že nehraji atraktivní šachy, nemohl jsem si dovolit v posledním zápase soutěže, hazardovat s výsledkem týmu, abych se snad zavděčil sám sobě nebo některým posměváčkům. Až v neděli jsem se rozhodnul, že změním styl partie a odehraji zápas takovým způsobem, jak jsem býval zvyklý. Myšlenka samozřejmě nepochází jen z mé hlavy, ale každý hráč si musí uvědomit, že znak oddílu na přední části trička, je mnohem důležitější, než jméno nositele na zadní části!

Rozehráli jsme poklidnou partii, ve které jsem využil mírné poziční převahy a získal aktivnější postavení svých figur. Následně se mi podařilo vynutit několik výměn, které vedly do lepší pěšcové struktury. Zároveň se vhodně spojovaly věže, a tak začalo být soupeři nepříjemné horko. Klíčová chyba nastala na následujícím diagramu.

Diagram číslo 1: (25. tah, BNT)

Soupeř zahrál 24...Kf8 s vědomím, že bude chtít vyměnit dvojici věží přes d sloupec, když si pohodlně dojde na pole e7 a odjede jezdcem. Mým plánem bylo, abych soupeře k takovému manévru nepustil. Dlouho jsem přemýšlel nad možnostmi, až nakonec svitla správná varianta. Nejprve přišlo 25. Vcd3 Ke7 a posléze vyhrávající 26.Jh4, které přináší minimálně zisk kvality.

Konec partie přišel ihned, jelikož soupeř zahrál 26...b6 a po 27. Vxd6 se vzdal, jelikož by měl o celou figuru méně. Políčka jezdce jsou na diagramu zvýrazněné záměrně, protože s dětmi v kroužku občas hrajeme sběr mincí, kdy se jezdec nebo jiná figurka snaží, posbírat všechny mince na šachovnici na co nejmenší počet tahů. I tento drobný trénink mi pomohl k vítězství v partii. 1-0

Přestože jsme se ujali vedení v zápase, na ostatních šachovnicích jsme nestáli dvakrát dobře. Svým vítězstvím jsem se snažil burcovat naše hráče k maximální úsilí. Životní zápas teprve začínal!

1. šachovnice: Karel Pavelek vs. Zdeněk Šnyta

Karel nepodcenil přípravu na zápas, když se přišel rozehrát v pátek na nedělní utkání. Zdatným sekundantem mu byl Jenda Rambousek, kterému rovněž náleží poděkování. Samotná partie už byla mnohem horší a díky několika aspektům se zápas zbytečně zkomplikoval.

Karel byl sice ze zahájení spokojený, ale hrál příliš rychle. Zdeněk je zkušený a nadstandardní hráč, se kterým musíte každý tah pečlivě zvážit. Přechod do střední hry se našemu hráči vůbec nepovedl. Projevila se kombinace rychlé hry, spotřeba minimálního času na jednotlivé tahy, jednotahová hrubá chyba a zejména šachová síla soupeře. Černý se správně zaměřil na aktivního střelce, který svým pohybem po diagonále a8 - h1 řádně větral defenzívu bílých kamenů.

Náš hráč musel odevzdat dva pěšce za potenciální útok, který si černý vyřešil dvěma tahy a následně zcela zardousil našeho hráče nekompromisními vidlemi. Karel nám pomohl svým nastoupením, že jsme nemuseli přeskupit desky, ale jeho výkon nebyl optimální a umí zahrát mnohem lépe. 0-1

Stav zápasu je prozatímně 1,5 ku 1,5, mohlo by se zdát, že není důvod panikařit. Bohužel se nám komplikuje situace na druhé, respektive sedmé šachovnici. Robin a Domča mají lepší postavení, ale žádné rychlé ukončení. O jedné partii prozatímně nepadlo ani slovo, brzy se dozvíte, proč?

4. šachovnice: Jiří Klimša vs. Dominik Klapuch

Kormidlo k vyhlídce zlaté medaile udělal Domča, kterému se povedlo porazit nebezpečného soupeře. Cesta k vítězství za černé figury byla pořádně trnitá. Ze všeho nejvíce bych chtěl vypíchnout moment, kdy jsme se s Domčou společně podívali na partie našich oddílových kolegů a shodli se, že oba musíme vyhrát, jinak není naděje na vítězství v zápase.

Od tohoto momentu jsem o Dominikovi neslyšel, pouze jsem vnímal jeho energii, která kroužila u čtvrté desky, kde se pokoušel uplatnit výhodu jednoho pěšce navíc. Přestože zahrál velice pochybné zahájení, vyšel z něj lépe, protože se zaměřil na slabé stránky soupeře, kde vyčnívala menší taktická zdatnost. Za takové situace se neotřelé zahájení výrazně hodilo, jelikož soupeř zápasil s figurkami i časem.

Nejdůležitější moment nastal v přechodu do koncovky, kde se ukázalo, že v otevřené pozici je lepší střelec než jezdec. Bílý hráč si nádherně uzamknul krále v centru, kde mu Domča nejprve odebral všechna pole úniku a následně po vynucené výměně pěšců dokonce zakončil partii pěkným matem. Trpělivý a soustředěný výkon nám přinesl důležitou výhru. Chci pochválit našeho hráče, že ustál těžký tlak, který jsme na něj vyvinuli, jelikož jeho případný neúspěch by nás zcela určitě stál zápas. 0-1

7. šachovnice: Jiří Sovadina vs. Karel Chovanec

Moc dlouho jsme nevedli, jelikož Jirkovi partie absolutně nesedla a pozice mu nechutnala. Největší respekt a potlesk na otevřené scéně si zaslouží Jirkův soupeř, který letos oslaví osmdesáté narozeniny! Zahrál hezkou partii za černé kameny a využil drobných příležitostí a chyb našeho hráče.

Kámen úrazu bych shledal v příliš brzkém útoku. Myslím si, že je Jirka natolik zkušený hráč, aby si dokázal vyhodnotit, že se vydal na nepřipravenou zteč, která neměla naději na úspěch. Když mě ještě učil, radil nám, že rošáda je úplný základ, protože se rozehrají figury, do akce se dostane věž a posléze si můžu připravit útočné možnosti.

Bez rošády se neútočilo moc dobře a útok po královském křídle byl potrestán ztrátou hned dvou pěšců. S tímto deficitem se jen velmi těžko bránila koncovka těžkých figur, kde se musel Jirka nakonec sklonit před umem oponenta, který vynesl i družstvu Hrabyně druhou výhru v zápase. Jirka si zachoval pověst gentlemana, poblahopřál soupeři, na nic se nevymlouval a uznal, že nezahrál dobře. Vzorný přístup pro naše jiné hráče, vždycky bychom měli začít od sebe! 0-1

Remízový výsledek 2,5 ku 2,5 nám hodně komplikoval situaci. Martin se dostával z nejhoršího, ovšem Robin ztratil kvalitu, a tak se přeskupily možnosti zisku bodů z jednotlivých desek, které nedohrály. Hodiny odbíjely půl dvanácté, já se pomalu loučil s možnostmi, jak ještě vyhrát zápas. Věřil jsem už pouze v zázrak.

6. šachovnice: Irena Badačová vs. Lubomír Kozák

Dlouho se nám nestalo v zápase, že bychom skoro tři hodiny ignorovali některou z šachovnic. Luboš rozehrál za černé figury napínavou i složitou pozici, ve které se lépe orientoval. Věděl jsem, že potřebuje klid na práci i přemýšlení, a tak jsem kvitoval rozložení šachovnic, že se nacházel v rohu a moc na něj nebylo vidět.

Propočet u jednotlivých partií hovořil jasně. Pokud Luboš nevyhraje, všechno je ztraceno. Důsledně jsem nabádal naše hráče, kteří již dohráli, aby stav zápasu vůbec nesdělovali. Tento počin se nám vyplatil. Luboš stál lépe, ba dokonce jeho čas byl trvalou hrozbou, protože vedl o zhruba 40 minut. Ve střední hře se dá lehce zamotat do pozice, a to se stalo naší soupeřce, která srdnatě vzdorovala, ale na dámském křídle hořel b-sloupec, po kterém vjela do tábora bílých kamenů černá dáma, která rozpoutala peklo.

Sice nám mírně zatrnulo, když chybělo oběma hráčům okolo 13 tahů do limitu 40 tahů a Luboš už měl pouze 2 minuty. Jenže ten si poradil přímo bravurně a vytvořil nádhernou matovou hrozbu, kterou sice soupeřka pokryla, ale ztratila značný materiál. Jestli našeho hráče nakopla kapitánova fidorka nebo něco jiného, jsou pouze dohady, ale na ukazateli výsledkové listiny svítilo 3,5 ku 2,5 pro naše barvy a rýsovaly se možnosti remízy v zápase. 0-1

3. šachovnice: Robin Olšar vs. Valter Kocur

Jedna z nejlépe rozehraných partií se naskytla na stole číslo 3, kde se Robinovi ihned v zahájení podařilo postavit figury na dobrá políčka. Jeho tlak postupně sílil a mnozí z nás dávali těmto atakům vysoké šance na výhru, která by rozhodla zcela všechno. Do jedenácté hodiny fungovalo všechno jako na drátkách a mohli jsme se cítit komfortně.

Ve střední hře přišla brutální otočka, která nám vyrazila dech. Robin se pustil do svého soupeře opravdu zhurta a vytasil se s taktickou finesou. Jeho soupeř dlouho přemýšlel a zahrál mistrovsky, když rozbil Robinovi kombinaci mezišachem, který znamenal odevzdání kvality. Náš hráč zrudnul jako rajče, ale nechtěl složit zbraně. Tušil, že správný postup bude aktivizovat dvojici střelců do středu šachovnice a doufat v přechod do věžové koncovky, kde bude mít případně o pěšce méně.

Robin na zápas vytáhnul s tričkem, které oznamovalo expresivním způsobem, že jí tvarůžky. Při odchodu na toaletu jsem si na Robina dvakrát počkal a stylem slovníku sdělujícím na tričku, jsem jej povzbuzoval do partie. Snaha našeho hráče jasně předurčila urputný boj i na druhé šachovnici, kde Martin válčil ze všech sil, aby z partie neodcházel poražený.

Myslím si, že si Robin vzpomněl na období, kdy dělal kapitána v Krajském přeboru, kde jsme měli na konci soutěže bodů jako šafránu a razantně se opřel do koncovky. V ní skutečně našel způsob, jak zremizovat soupeře a mohli jsme si částečně vydechnout, protože minimálně remíza byla na stole, která nám celkově přinášela už bod ze zápasu, ale my jsme potřebovali všechny 3. 1/2 - 1/2

Hodiny se překulily do odpoledne, vyrovnaný zápas spěl ke svému rozuzlení a jeho verdikt si vzal na starost náš FM v sestavě.

2. šachovnice: Marcel Řezníček vs. Martin Mužík

Oba pánové mají spolu nevyřízené šachové účty, protože už spolu hráli několikrát, přičemž se častokrát stalo, že lépe stojící hráč v zahájení, nakonec odcházel poražený. Tentokrát zastihl start zápasu Martina v nedbalkách a dostal se pod solidní tlak. Pokračování nebylo rovněž dvakrát dobré, a tak po hodině mohl pan Řezníček hledat nejjednodušší cesty k výhře.

Pozice byla absolutně zoufalá, volně postupující c-pěšec od bílého hráče, černé figurky nekoncepčně na výletě ve všech koutech šachovnice, ale paradoxně záhadným způsobem ještě pozici držely. V šachu se častokrát stane, že máte vynikající pozici, ale nedokážete najít vítězný recept, posléze jste šachovým bohem potrestáni a bojujete o vlastní přežití. Neskutečný vír roztočil Martin svými jezdci a střelci, kteří postupně převzali iniciativu a dokázali sebrat velké množství pěšců od bílého.

Dávka frustrace se dostavila ve chvíli, kdy bílý ztratil postouplého pěšce na poli c7, tady jsme poprvé zavětřili naději, ale přesto nadále prohrával Martin o kvalitu. V jednom momentu se dokonce stalo něco neuvěřitelného, Martin projevil u šachu emoce. Když si odskočil a vracel se zpátky, posílal jsem mu povzbudivá slova a řekl výsledek zápasu, mírně se pousmál a odkráčel k partii, kde si i v časové tísni psal tahy svým neobvyklým způsobem, čímž konsternoval hostujícího hráče.

Ten se nedokázal přenést přes vyhranou pozici a ztrátu pěšce. Známé rčení v šachu říká, že pokud uděláme jednu chybu, dostaví se ještě další. Zanedlouho přišla pěkná vidlička na bílé věže a Martin přešel do vyhraný koncovky. Měl o dva pěšce více, každý z hráčů věž a lehkou figuru. V této situaci jsem Martinovi doporučil remízu, protože posouvala tým k výhře, ale ještě chvíli hrál. Nakonec dospěla situace do koncovky, kde bílý obětoval jezdce za dva spojené pěšce. Jestli by Martin dokázal vyhrát pozici věž + střelec proti věži, se už nikdy nedozvíme, protože přijal remízu. 1/2 - 1/2

Minuty po triumfu

Vytoužená výhra byla na světě. Zázrak se skutečně stal, vůbec netuším, kde se vzal, ale výsledné skoré zápasu svítilo v náš prospěch v poměru 4,5 ku 3,5. Rozhodující půl bod udělal hráč, který se pod náš triumf v Krajské soutěži výrazně podepsal. Byl jsem na něj extrémně pyšný, ale úplně vyčerpaný.

Jestli jste vážení čtenáři čekali bujaré veselí, oslavné tanečky případně hvízdání, byli byste na velkém omylu. V podstatě jsme se 4 hodiny smiřovali s možností, že se nám letos nepodaří obhájit prvenství, ale zodpovědně jsme hledali jakékoliv řešení, které by změnilo náš osud. Šli jsme mu naproti, hráči vydali ze sebe maximum, já si odkoučoval nejtěžší zápas za svoji kapitánskou éru a byl po konci zápasu úplně hotový.

Závěr

Letošní sezona Krajské soutěže "A" byla značně vyrovnaná a přinášela radost i napětí do posledního tahu. Nejšťastnějším celkem se stal náš oddíl, který si výhrou zajistil první místo, které má o pomocné hodnocení před Krnovem "A", se kterým jsme kdysi remizovali.

Každá sezona má nějaké poprvé, letos se usmálo štěstí na mě, jelikož mí skvělí spoluhráči dokázali, že zázraky se dějí, a tak jsem poprvé vyhrál jakoukoliv dlouhodobou soutěž v pozici kapitána. Závěrečná slova a poděkování míří mým úžasných hráčům, kterým z celého srdce děkuji a za odměnu se můžou těšit na souhrnný článek z Krajské soutěže, kde každému z nich věnuji pár slov.

„Nikdy nevzdávejte svoje sny a jděte si za nimi. Sny jsou od toho, aby se staly skutečností!" Andrea Bocelli

 

Martin Rell, kapitán Slezanu Opava B