Kdyby mi někdo před zahájením okresního přeboru družstev řekl, že v posledním kole budeme bojovat o titul a nakonec o půl bodu ve skóre skončíme druzí, tak bych ho poslal do Opavy na psychiatrii, aby se léčil. Do soutěže jsme se dostali díky reorganizaci okresního přeboru a hlavní úkol byl udržet se v soutěži a získat zkušenosti s partiemi s dospělými hráči. Naši soupisku tvořili především hráči s datem narození 2008-2012 (10 dětí) a čtyři „kmeti“ , přičemž Karel Pavlík a Luďa Peťovský měli tvrdit muziku, pomáhat mladým, já byl více méně nehrající kapitán a Luboš Kozák mi jako můj zástupce kryl záda a byl v případě nutnosti připraven nastoupit.

Tito starší hráči odehráli jen 8 zápasů (a získali pouze 4,5 bodu), takže veškeré břímě leželo na mladých. Moje filozofie byla, že mladí musí hrát, musí získávat zkušenosti. A bohatě se nám to vrátilo. Bylo na nich vidět zápal pro hru, nadšení, které jsem musel občas krotit. Ale také jsem požadoval disciplínu a pořádek. A děti mě braly jako svého strejdu, který je nechá hrát a moc do toho nekafrá. Emoce jsem dusil v sobě, navenek jsem působil jako klidný člověk s “poker face“. Děti jsem nebuzeroval, když udělaly chybu. Jen jsem vždycky říkal, že se z toho musí poučit a příště se podobných chyb vyvarovat. Při domácích utkáních mi pomáhal i Luboš, který s klukama některé partie rozebíral. Bál jsem se, že po prvních prohrách se zkušenými hráči je to může odradit. Naštěstí se to nestalo. Pokračovali v trendu, který jsme už nastoupili v okresní soutěži. Po pár vítězstvích kluci získali sebevědomí a rvali se o titul okresního přeborníka s větším zápalem.

Soupeři se nám zpočátku tak trošku pod fousy smáli, co to za školka hraje proti nim. Postupem času získávali respekt a už se nedivili, že bojujeme v horních patrech tabulky, či dokonce průběžně vedeme OP. Slyšel jsem dost chvály na naše mladíky a možná i trochu závisti, ale ta jde vždycky ruku v ruce s úspěchem.

Reorganizace OP přivedla nový vítr do plachet soutěže a dost ji oživila. Boj byl napínavý až do konce a teprve poslední kolo rozhodlo o vítězi. Ve hře byly tři týmy, Slezan C, Orel B a Dolní Benešov C. My jsme před nimi vedli o dva body, ale skóre nebylo dobré, takže jsem zavelel, že je nutno vyhrát, abychom vyhráli pohár pro vítěze. Náš soupeř, D. Benešov D, proti nám vyrukoval s nejsilnější sestavou vč. tří žen Vavřínkových, aby nám znesnadnil vítězství a pomohl svému C družstvu. Orel nečekaně klopýtl ve Vítkově, D. Benešov C vyhrál ve Štěpánkovicích rozdílem dvou bodů, tzn. že v případě, že remizujeme, budeme mít stejný počet bodů, ale horší skóre. Za stavu 2:2 ještě další dvě hodiny bojoval Oskar o vítězství s pěšcem více, bohužel bez úspěšného výsledku. Remíza nám zaručila druhé místo na pomyslné bedně vítězů. Radost, zklamání, . . . Před soutěží bych to bral všemi deseti, po konci jsem z toho trošku zklamán, vítězství bylo tak blízko, půl bodu. Ale je potřeba si z toho vzít to pozitivní, kluci si zahráli s kvalitními hráči, naučili se disciplíně u partie, poznali, jak chutná vítězství i hořkost porážky. Zúročila se tady taky dlouhodobá práce trenérů na trénincích v klubovně. Zde to vždycky začíná a u vážné partie končí.

A nyní k výkonům jednotlivých hráčů (pořadí dle soupisky, V-vítězství, R-remíza, P-prohra):

Šimon Šotek (4V,3 R, úspěšnost 78,6%)

Šimon mě na první šachovnici velmi mile překvapil. Měl tam řadu těžkých soupeřů, přesto ani jednou neprohrál. Na jeho šachy byla radost se dívat. Jeho nátlakové hře se těžko odolávalo, soupeři  mu většinou podlehli nebo byli rádi za remízu. Určitě už dozrál pro vyšší soutěž.

 

Karel Pavlík (2P, 0 bodů)

Karel byl náš tragéd. Šachy mu letos vůbec nešly. Měl táhnout ty mladé, ale jaksi to nešlo. Hrál jen dvě utkání a obě prohrál. To druhé               v Kravařích v předposledním kole, kdy zazdil vyhranou partii. Ještě jsem ho utěšoval, že o nic nejde, že nám stačí výhra v posledním kole, že skóre už nebude rozhodovat. Jak jsem se mýlil. Jeho výhra by se hodila.

 

Denny Hulva (5V,6R,72,7%)

Jako jediný odehrál všechna utkání a nepoznal hořkost porážky. U něj bylo jasně vidět, že s přibývajícími koly roste jeho sebevědomí. Zpočátku, první tři čtyři kola, chodil za mnou, zda může dát remízu. Začal jsem na to být už alergický, Denny to asi poznal a začal bojovat. Jeho výkon potom rostl zápas od zápasu. Např. V Dolním Benešově přehrál zkušeného Michala Bartoše, který měl za tuto sezónu pouze jednu nulu právě od Dennyho.

 

Matěj Šotek (4V, 1R, 3P, 56,3%)

Matěj je velký talent, ale musí ještě dozrát. Hraje zajímavé šachy " buď anebo, všechno nebo nic" . Věřím, že za pár let z něj bude velký šachista, pokud se bude dále rozvíjet. Předpovídám mu velkou budoucnost. Ale je potřeba se občas zklidnit a přemýšlet.

 

Ludovít Peťovský (2V, 3R, 70%)

Luďa si jako druhý „kmet“ odehrál svoje, velmi slušný výsledek, také neprohrál. Určitě svým výkonem nezklamal.

 

Lubomír Kozák (1V, 100%)

Luboš byl především můj zástupce, který mě měl nahradit v případě, že bych nemohl být přítomen. A to se stalo hned v 1. kole, kdy jsem byl v lázních a svého úkolu se zhostil dobře. Nominoval jsem jej pouze na jeden zápas proti Orlu, kdy jsme bojovali o první místo a bylo potřeba vzadu udělat nějaké body, což taky splnil a uštědřil Jiřímu Pardymu st. jedinou porážku v sezóně. Jinak chodil na domácí utkání, taky jsem s ním konzultoval problémy se sestavou. Prostě zástupce jak má být.

 

David Sobek (1V,3R,3P,35,7%)

David byl jenom stínem hráče z minulé sezóny. Místo, aby se zlepšoval, tak přešlapuje na místě. Je nejstarší z kluků, ale na hře to není znát. Jeho výkon byl byl pro mě menším zklamáním.

 

Oskar Gřešek (6R, 50%)

Oskar je remízový král. Nehraje to špatně, ale chce to zlepšit v tahu na bránu, nebát se, nehrát to jen na jistotu, ale trošku přitlačit na pilu. Věřím, že u něj se to v blízké budoucnosti zlepší a remízy vymění za výhry.

 

Eduard Formánek (2v,1R,1P, 62%)

Eda hraje zajímavé šachy, nebojí se a to se mi líbí. Má smůlu, že před ním na soupisce jsou ještě lepší hráči, takže moc příležitosti nedostal. Ale je potřeba stále na sobě pracovat.

 

Matěj Lorenc (2V, 1R, 83,3%)

Z Matějova zahájení jsem vždycky měl hrůzu, ale on se z toho dostal a bodoval, obdivuhodné. Platí to samé co u Edy, jako náhradník moc příležitosti nedostal, ale svoje si uhrál.

 

Michal Běťák (1V, 100%)

Michal zahrál jen jednu partii, kterou vyhrál, tudíž splnil misi i důvěru, kterou jsem mu dal.

 

 

Chtěl bych všem poděkovat za reprezentaci našeho klubu v OP družstev. Myslím, že jste udělali velkou reklamu v našem okrese                          a  v převedených výkonech budete pokračovat.

A že jsme nevyhráli? Za to může rodina Vavřínkových a jejich šikovná děvčata. Příští rok, doufám, jim to vrátíme.

 

Pro tuto sezónu se s Vámi loučí Váš kapitán

 

Antonín Vilášek

Slezan Opava C