Olomoucký turnaj přinesl velké překvapení!

Jakkoliv jsme zvyklí, že jednotlivá odvětví se měří v různorodých oborech, na železnici dlouhodobě vyčnívá železničářský sport. Naši sportovci se poměřují mezi sebou a dále s evropskými i asijskými zeměmi. Šachy patří dlouhodobě mezi oblíbené disciplíny, kde se nám daří držet na špici, a tak jsme společně s Martinem Mužíkem vyrazili vstříc kvalifikačnímu kolu, které se týkalo územních celků Moravy a Slezska.

Místem konání byla hanácká metropole Olomouc, která přivítala natěšené účastníky, kteří měli zálusk na 2 postupové pozice, které se měly stát vstupenkou pro mezinárodní turnaj v Norimberku, kde by účastníci reprezentovali českou železnici. Při neúčasti největšího favorita byly postupové pozice otevřené, přestože měl turnaj několik horkých kandidátů na postup.

1. kolo: Libor Stejskal, černé figury, vítězství

Turnaj se měl odehrát švýcarským systémem na 7 kol, přičemž pro nasazení bylo klíčové rapid ELO, které mám dlouhodobě nízké, a tak jsem nebyl pod tlakem, že bych zaujal roli favorita. V prvním kole jsem se potřeboval rozehrát, jelikož hrací tempo 10 minut + 3 sekundy za každý tah může být velice zrádné. Neponechal jsem nic náhodě a od začátku si vedl mírně lépe než soupeř. Ten nakonec nejvíce chyboval, když si udělal velkou rošádu, aby posléze vynucenou kombinací dostal mat.

2. kolo: Jan Číhal, bílé figury, vítězství

Vzájemně jsme se vůbec neznali, a tak jsem netušil, že se jedná o silného hráče, který bude hrát až do posledního kola o postup do německého Norimberku. Během roku jsem se snažil pracovat na zahájení, abych byl lepší, ale častokrát se mi nedařilo podle představ. Možný zlom nastal právě v této partii, kde jsem postupně získal prostorovou převahu a soupeřovy figury se tlačily na sedmé, respektive osmé řadě. Ve střední hře jsem našel způsob zisku pěšce a celou partii dovedl do koncovky, kde jsem díky své technice uhrál cenný bod do dalších kol.

3. kolo: Michael Běloušek, bílé figury, remíza

V šachu se vyplácí kromě znalostí i změna taktiky, pokud se situace vyvíjí jinak, než jsme očekávali. Nečekané klopýtnutí ve druhém kole od Martina Mužíka mě přimělo, abych rozehrál partii s Michalem o dost jinak, než jsem původně chtěl. Nešlo o příliš ambiciózní plán, jelikož cílem bylo neprohrát, udržet se v popředí a vědět, že ve čtvrtém kole budu hrát podle předpokladů s někým jiným. Partie trvala zhruba 15 tahů, nenabídnula úplně nejlepší podívanou, ale remíza byla na stole.

4. kolo: Milan Šmoldas, černé figury, vítězství

Jesenický harcovník pan Šmoldas přijel na turnaj ve vynikajícím rozpoložení. Přestože reprezentoval skupinu seniorů a svým ročníkem 1950 mohl působit unaveně, hýřil aktivitou a trápil každého z nás. Před obědovou pauzou jsem si vytyčil cíl, abych soupeře přehrál a mohl během přestávky spřádat plány na odpolední část turnaje. Rozehráli jsme nesmírně taktickou partii, kde hráli prim střelci. S postupujícím časem se mi podařilo prorazit obranný val soupeře a věž jezdila po druhé řadě přímo zběsile. A když v časové tísni vytvořil můj střelec absolutní vazbu na jeho věž, bylo vymalováno a průběžné vedení se 3,5 body bylo více, než jsem prozatímně čekal.

5. kolo: Ján Mižák, bílé figury, remíza

Každý z nás má šachovou černou můru a mě dlouhodobě provází právě pan Mižák, který mi nemilosrdně ubírá body i ve vyhraných pozicích apod. Tentokrát jsem si dával bedlivý pozor, abych se znovu nedostal z vítězné pozice do prohrávající. Nechtěl jsem nabízet remízu, jelikož by se ani jednomu z nás nehodila. Během celé partie nezískal nikdo z nás převahu a důležitou roli hrály věže. S  nimi jsme se i dostali do věžové koncovky, kde jsem sice chybou odevzdal pěšce, ale díky zvládnuté teorii jsem soupeře zremizoval. Co se týče psychiky, pořád jsem měl v průběhu partie v hlavě předchozí zápasy, a to není nikdy dobré znamení.

6. kolo: Martin Mužík, černé figury, remíza

Zhruba 13 let jsem čekal na chvíli, kdy poprvé s Martinem neprohraju, ale cesta byla trnitá a svým způsobem i mírně nezasloužená. Přirozeně jsem sehrál zahájení špatně, démoni mě ovládali, a to fakt nikdo nechce. Martin byl celou partii lepší, získal postupně pěšce, posléze celou figuru a situace směřovala do prohry. Bohužel/bohudík zahrál za celou partii i Martin jeden špatný tah, zde jsem počítal přes 4 minuty a našel výmluvu, díky které jsem správně obětoval a vytvořil si minimálně remízovou pozici. Tlak stoupal a v časovce jsem stál už lépe, i když to nebylo úplně jasné. Z objektivních důvodů jsem nechtěl spadnout na čas a právě remíza hodně pomáhala i v celkovém pořadí. Poprvé v historii mi ji Martin přijal.

7. kolo: Roman Haluzík, bílé figury, vítězství

Po skutečně těžkých zápasech jsem mohl jen mírně zvolnit, jelikož pan Haluzík odehrál celý turnaj nad poměry. Připustit překvapení v posledním kole by znamenalo, že se nikam nekvalifikuji. Ve francouzské hře jsem se orientoval lépe a časem získal pěšce. Posléze jsem oponenta dotlačil do situace, kdy byl nucený vyměnit velké množství materiálu a vznikla mi pohodlná koncovka, kde můj jezdec kraloval oproti střelci, i když se hrálo na obou křídlech. Došel jsem si pro dámu a celý turnaj zakončil matem na poli b6.

Závěr

Zisk 5,5 bodu byl příjemný a stačil minimálně na medailové umístění, jenže důležitou partii hrál ještě pan Číhal právě s Martinem, pokud by vyhrál, dostalo by se na řadu pomocné hodnocení, a to je někdy ošemetné. Naštěstí Martin vyhrál, i když při pozdějším počítání jsme došli k závěru, že ani výhra pana Číhala by nezměnila postupující.

Vítězem turnaje se stal Michael Běloušek, který uhrál 5,5 bodu a hrál suverénně nejlepší šachy z nás všech. Ukázalo se, že tým Světlá nad Sázavou má ve svých řadách opravdu kvalitního borce. Stříbrná pozice a kvalifikace do železniční reprezentace připadnula Martinu Rellovi, který s takovým výsledkem opravdu nepočítal.

Absolutně mi nevadilo, že jsem celkově neopanoval turnaj, i když jsem uhrál stejný počet bodů jako vítěz, protože se mi splnil velký sen. Bronzový stupínek připadnul Martinu Mužíkovi, který odehrál šachově určitě lepší turnaj než já, ale v klíčových situacích se mu nedařilo tolik, jak by si představoval. Týmu železničářů bude nepochybně chybět, ale udělám maximum, abych ho plnohodnotně nahradil.

Slezan Opava pokračuje ve skutečně neuvěřitelné jízdě, jelikož se dlouhodobě řadí mezi šachové oddíly, které mají pravidelné zastoupení i v prestižním železničářském výběru, přestože jejich kvalifikační kolo (oblast Moravy a Slezska) bývá dlouhodobě nejtěžší.

Martin Rell, šéftrenér dětí a mládeže ŠO Slezan Opava