TJ Slezan Opava, z.s.
podporují v rámci svých dotačních programů:
Statutární město Opava Moravskoslezský kraj Ministerstvo školství, mládeže a sportu ČR
TJ Slezan Opava Šachy Souboj s dravci dopadl nerozhodně!
Souboj s dravci dopadl nerozhodně! Tisk Email
Čtvrtek, 21 Listopad 2019 18:20

ŠK Orel Opava A
Slezan Opava C
Pavera Vít K Z 1971 0 - 1 2308 Caletka Radomír H Z
Solný Michal Z 1902 1 - 0 1884 Pavlík Karel Z
Depta Tomáš Z 1810 ½ - ½ 1725 Janeček Miroslav Z
Kovács Viliam Z 1793 1 - 0 1666 Havel Kristián Z
Staněk Antonín Z 1782 0 - 1 1614 Rell Martin K Z
Číž Dušan H 1723 ½ - ½ 1568 Mlýnek Stanislav Z
Polák Petr 1876 1 - 0 1090 Klapuch Dominik
Souček Jaroslav 1584 0 - 1 1083 Kozelský Antonín

4 - 4


Pokud by si někdo vsadil balík peněz, že vyhraje jeden z týmů, tak by ho určitě během celého zápasu několikrát postihnul infarkt, aby nakonec stejně nic nevyhrál. Tento zápas nabídl opravdu všechno a nesl se v krásném duchu fair play i příjemné atmosféře, kterou dokresloval interiér pronajatého prostoru, který patří Matematickému ústavu Slezské univerzity.


Prvotní potíže nastaly už u tvorby sestavy. A přitom to ze začátku vypadalo na to, že budeme hrát v plné zbroji, takže soupeř si nemůže být jistý žádným bodovým ohodnocením. Jenže po nasazení prvních šesti hráčů se začaly dít věci. Až do Domči Klapucha popadali hráči jako zralé hrušky ze stromu a absolutně nikdo nemohl být k dispozici. Zavánělo to propadákem a kapitán byl zahnán do úzkých. Když odřekl účast i David Sobek, tak jsem propadl depresi, ale ještě jsme měli v záloze Tondu Kozelského, i když jsem měl velké pochybnosti, jak obstojí, jelikož je zcela bez herní praxe. Tady se však mohl ukázat, takže dostal řádnou dávku motivace i elixíru štěstí a společně s námi se pustil do lítého boje.




První šachovnice: Vít Pavera Vít (1971) vs. FM Radomír Caletka (2308)


Po delší době jsem se rozhodnul okomentovat svou partii (spíše mě o to požádal náš kapitán. Jsem letos moc rád, že mohu hrát za toto družstvo a právě v této soutěži. Jednak proto, že náš tým je velmi bojovný (hlavně vždy před zápasem) a i soutěž je zajímavá (vznikají partie, které se jen tak nevidí, např. moje minulá partie). No a teď už k dnešní tvorbě. Asi na 99,9% jsem tušil, že budu hrát s Vítkem Paverou, a proto jsem se skoro vůbec nepřipravoval. Lenost vyhrála nad tvrdou dřinou a pracovitostí. Nicméně jsem se moc těšil. Zahájení jsem nehrál úplně přesně, ale Vítek také ne a vznikla následující normální pozice:


diagram 1


Zde přišla má nepřesnost 11…Dc7? (mělo se stát 11…Se7! S nejasnou hrou) Je to chyba pro silné 12.a4!. A černý má problém s pěšcem b5. Nicméně Vítek zvolil slabší 12.e5?!, čímž nezískal výhodu, ale zase na druhou stranu vynutil rovnou koncovku, kde mám malé šance hrát na výhru, viz pozice 2:


diagram 2


No opravdu nic moc koncovka pokud chcete vyhrát. Zde mi dal ovšem Vítek šanci po nepřesném 18.Vd1?! (mělo přijít 18.Sxc5 a nic se neděje). Já ovšem kontroval také slabším 18…Sxe3?! (špatně jsem ohodnotil pozici po správném 18…Sxa3 19.Jxb5 axb5! 20.bxa3 Jd5 nebo …Vc4 (obě možnosti jsem viděl) a černý stojí jasně lépe, Já to hodnotil jako rovné a proto jsem do toho nešel). Partie se pak pohybovala, až na malé nepřesnosti na obou stranách, v rámci rovnováhy a dospěla do následující pozice 3:

diagram 3


Bílý na tahu, schází mu cca 1 minuta do provedení 40. tahu a hrubě chybuje tahem 40.Jh1??, po kterém se může okamžitě vzdát. Mělo přijít 40.Jd3 ale i zde mám ještě naději po 40…Jd5+ s dalším …Vc6 a …Vc4, stojím malinko lépe a můžu ještě dotírat. Přišlo jednoduché 40…Jc4+ 41.Kf3 Vd3 + 42.Ke2 Vd2+ a bílý ztrácí na b2 a tím i celou partii. Vítek ze setrvačnosti udělal ještě pár tahů, ale pak se už musel vzdát. Celkově bych partii zhodnotil takto – v zahájení jsem nic nezískal a přešel do rovné koncovky, kde jsem měl trochu více ze hry. Vítek ale nedělal žádné velké chyby a tak bylo velice těžké někde získat rozhodující výhodu. Nakonec se to podařilo. Po partii mi Vítek říkal, že to hrál agresivně, mě to přišlo jako pravý opak, ale i takové jsou šachy. Každý si myslí to své, nicméně výsledek je jenom jeden. 0:1


Radkovi vždycky věřím, že dokáže předvést na šachovnici takový výkon, který povede k výhře a nás ostatní tím vyhecuje. Je jasné, že bez něj bychom byli o dost slabší a mnohokrát bychom si výsledkově neškrtli, takto máme motivaci i opravdového mentora, který stojí za námi za všech okolností. Pozici jsem viděl několikrát. Pokaždé jsem chtěl hrát za černého, ale moje hodnocení je poněkud dost zkreslené. Za výhru jsem byl nesmírně rád a opravdu jsem vděčný Radkovi, že to letos táhne s námi, jelikož lze cítit z celého týmu, že dostal ten nejlepší impuls, jaký existoval.


Druhá šachovnice: Karel Pavlík (1884) vs. Michal Solný (1902)


Na druhém stole hájil naše barvy již zkušený Karel, který tentokráte zvolil poněkud jiné zahájení, než jsem si původně myslel. Místo španělské se hrála skotská hra a pokud bychom brali úsek zahájení, tak zde bílý stál ještě relativně možně a mohl pomýšlet na bodový zisk. Oponent Michal se ovšem rozhodl, že si vybuduje takovou výhodu, aby jí mohl v koncovce uplatnit natolik dobře, aby slavil vítězství. Zisk kvality v poměru věže za lehkou figurku byl teprve začátkem. Bílý se ihned dostal do pasivnějšího postavení a nebylo to vůbec příjemné. Statečný střelec držel černá pole, seč mu síly stačily, ale tentokráte byl v koncovce na soupeřovu věž příliš krátký. Ač dělal bílý maximum, tak to tentokráte nestačilo a musel nakonec položit krále k nohám soupeře. Tato prohra byla zasloužená, jelikož sok dokázal využít výhody, které mu bylo poskytnuto. Naše barvy na začátku partie zaváhaly, a tak se tentokráte loučily s nulou. 0:1


3. šachovnice: Tomáš Depta (1810) vs. Miroslav Janeček (1725)


Mirek se opět rozhodl pobavit publikum a zvolil za zahájení urychleného draka v Sicilské hře. Za normálních okolností by se každý zeptal, co je na tom k úsměvu, inu nejlépe se na to hodí glosa, kterou pronesl náš mentor z první desky: „Buďto se Mirek naučí hrát toho draka pořádně nebo ať hraje raději něco jiného, když mu ta pozice vůbec nesedí.“ Rád bych se postavil za svého kamaráda, ale pokud si nalijeme čistého vína, tak je na tom obrovský kus pravdy a čím dříve najdeme společně pro Mirka lepší typ zahájení, tak pevně věřím, že i on se bude cítit v partii mnohem komfortněji.


Ze zahájení vyšel jako vítěz pochopitelně bílý a přes střední hru se dostal do vynikající věžové koncovky, kde zbývalo jediné, aby správně zavěsil. Mirek sice stál hůře, ale našel v sobě bojového ducha i další energii a vsadil všechno na jednu kartu. Neměl už ani jinak na výběr. Volný pěšec bílého se nepotuloval po šachovnici, ale přímočaře mířil do proměny. Jedinou šancí bylo něco vymyslet na královském křídle a skutečně najednou měl Mirek na konci dva spojené pěšce, přičemž byl připraven obětovat věž, aby dokráčel se svými pěšci do proměny a otočil celou partii. Pozice však nebyla vůbec jednoduchá a nebylo jasné, kdo se stane vítězem, nakonec to oba borci vyřešili rozumně a rozešli se s děleným bodem. Mirek by možná dostal na začátku hodně palců dolů, ale za celou partii zaslouží srdíčko, takže končí v plusu! Ale jedno je jasné, budeme hledat nové zahájení nebo prohloubíme vědomosti v tomto, jelikož jinak to takto dlouhodobě nelze ustát. ½:½


4. šachovnice: Kristián Havel (1666) vs. Viliam Kovács (1793)


Nerad kritizuji, zvláště pak kamarády, ale pokud se podíváme na tuto partii, tak fakt výsledku vůbec nerozumím, tedy samozřejmě jenom teoreticky, jelikož praxi jsem viděl na vlastní oči. Našemu hráči hrálo absolutně všechno do karet. Vezmeme v úvahu, že měl bílé figury, k tomu dostal soupeře, na kterého se velmi těšil i si hodně věřil. Možnost volby zahájení, které je Kristiánovi šité na míru, protože ho opravdu pilně studuje. Pro jeho oponenta hovoří větší herní praxe i trpělivost. Pokud bychom udělali teoretický výpočet, tak jsme v zelených číslech a skoro se můžeme radovat minimálně z jasného půl bodu. Realita byla však dost odlišná…


Seděl jsem hned vedle a vůbec mě nepřekvapilo, že Kristián zahrál ihned 1.f4. Patří to do jeho repertoáru a je v něm relativně úspěšný, i když páteční rozebrání partie ukázalo, že by se po zápase s Frýdkem-Místkem měl mít na pozoru. Viliam si z tohoto tahu opravdu nic nedělal a trpělivě čekal, co Kristián vymyslí a třeba ho uštkne jako kobru nebo se naopak Vilda omotá potichu kolem Krise jako hroznýš a postupně bude utahovat smyčku. Hrál se asi 12. tah a najednou bum! Figurka bílého nenávratně po dobu neurčitou pryč. Nechápal jsem to, až jsem se podíval na čas a velmi rychle porozuměl. Nemůžu vidět ostatním do hlavy, ale přišlo mi, že oba hráči si hráli to svoje, s tím rozdílem, že Viliam vnímal i tahy našeho hráče. Každopádně čas byl alarmující! Takže se Kristián dostal na šachovnici do úzkých, nikoliv však časově, toho měl až příliš mnoho, ale nezabalil to.


Hledat však protihru bez jedné figurky je doopravdy obtížné, takže k tomu, abychom se k něčemu dostali, tak musíme povětšinou pozici úplně otevřít, takže ještě něco dodatečně obětovat za aktivitu. Jenže Vilda všechno spočítal, hrál precizně a hlídal si i případný čas. Pak sice nastala chvíle, kdy mohl několikrát zakončit partii, ale taky se mu nevedlo úplně podle představ, takže Kristián ještě žil a manévroval s dámou, i když měl deficit, který postupně narostl na 3 pěšce + střelce. Bojoval srdnatě, ale to nemohlo už stačit, navíc ve chvíli, kdy byla potenciální hrozba patu, tak se Kristián vzdal, což byla ta největší škoda. Samozřejmě nevíme, jak by to dopadlo v realitě, ale každý aktér může potvrdit, že v analýze Vilda skutečně toho patu docílil, takže opět si propůjčím glosu našeho nejlepšího hráče: „Je zvláštní, že celou dobu stojím na prohru a hledám jakoukoliv možnost pro pat. Když se konečně reálně může naskytnout, tak se před jeho možným uskutečněním nepochopitelně vzdám.“


Svatá pravda, opět Radek uhodil přesně hřebíček na hlavičku. Kristián dohrával jako poslední. Bylo to za stavu 4:3 pro nás, takže nebyl absolutně pod tlakem a mohl hrát do úplného konce. Nepříjemným faktem zůstává to, že je to pro Kristiána v krátké době již třetí partie, kde přehlídl ztrátu vlastní figury během 2 tahů. Věřím, že se dá do pořádku a hned v dalším zápase ukáže všem, kdo je král džungle, jelikož jsem si jistý, že šachy umí hrát mnohem lépe, než jsem tuto neděli viděl. Hlavně kritika se mi nepíše snadno, i když kdybych pěl chválu za tento výkon, tak by si byl každý jistý, že jsem ztratil veškerou soudnost. 1:0


Pátá šachovnice: Antonín Staněk (1782) vs. Martin Rell (1614)


Nejsem příliš pyšný na průběh své partie, jelikož se dala v určitých momentech rozhodně zahrát mnohem lépe, ale někdy to tak opravdu je, že za málo hry hodně muziky. Nepříliš zasloužená výhra, která však v konečném důsledku našemu družstvu hodně pomohla. K partii jsem přistupoval s vědomím, že musím ukázat lepší výkon, i když na mě opět zbyly černé figury. Očekával jsem soupeře Roberta Vojvodíka, nebo Karla Hasíka, ale ani jeden nebyl přítomen a zbyl na mě nevyzpytatelný pan Staněk, se kterým jsem ještě předtím nikdy neměl tu čest hrát.


Hrál se Queen's Pawn Game: Colle System, Anti-Colle. Už samotný název tohoto zahájení vypovídá o tom, že oba hráči to hráli jaksi dost podivně a nebylo to teoreticky rozhodně labužnické pokoukání. 1. d4 d5 2. Nf3 Nf6 3. e3 Bf5 4. Bd3 Bxd3 5. Qxd3 c6 6. c4 dxc4 7. Qxc4 e6 8. Nc3 Nbd7 9. O-O Be7 10. b3 O-O 11. Bb2 Nb6 12. Qd3

diagram 4


Nyní jsem stál před dalším rozhodnutím, co vůbec budu hrát. Opticky mi hrozí tah e4 a bílý si může podmanit centrum, což nehodlám připustit. Každopádně můj plán bylo umístit věže na sloupce c a d, kde mohli býti mou oporou, protože sloupec d jsem se rozhodl otevřít. Zahrál jsem 13…c5, což je takový nemastný neslaný tah, pokud mi tedy soupeř nechce udělat radost a zahrát dxc5. Pozice se mi líbí více za bílého, jelikož si může lépe vytvořit prostor, já jsem příliš pasivní a není to rozestavěno úplně ideálně.


Bílý samozřejmě neváhal a správně vzal na poli d4 dámou. Přede mnou stálo rozhodnutí, jestli vyměnit další figurku a pustit si obě bílé věže dobrovolně na sloupec d. Hrálo se následující: 14. Qxd4 Qxd4 15. Rxd4 a6 16. Rad1 Rad8 17. Kf1 Nbd5 18. Nxd5 Rxd5 (vzetí věží není správný postup, mnohem lepší bylo brát jezdcem a pozice by byla rovná). Takto si bílý mohl dovolit hrát po dalším již otevřeném sloupci c, tedy mi přesně zamezil v tom, co jsem chtěl hrát sám, ale vůbec jsem se k tomu nedostal, i když jsem místo tahu a6 měl zvolit postup Vac8.


Pomalu nám vrcholila partie, bílý je aktivnější, černý může pouze vyčkávat. Bohužel pro mě v posledních partiích dost typické, když nejsem schopný se dostat ani na soupeřovy dvě poslední řady. Tohle je má osobní tragédie, přičemž faktem zůstává, že i přes tuto skutečnost jsem bral z posledních dvou partií 1,5 bodu… Dále se hrálo 19. Rc1 Rfd8 20. Rc7 Rxd4 21. Bxd4 Rd7 = 22. Rc8 Rd8 (myslel jsem si, že partie dospěje do koncovky, kde budu mít věž proti dvěma lehkým figurám, abych tomu předešel, tak jsem zkusil nabídnout remízu, ale soupeř ji nepřijal). Nyní se můžeme kouknout na druhý diagram a probrat možnosti, které má bílý.


diagram 5


Nabízí se hned 3 možné varianty. Tou první je bezpochyby vzetí jezdce na poli f6 s tím, že se bude hrát koncovka, která může dopadnout jakkoliv a upřímně jsem si myslel, že soupeř zvolí tuto variantu. Druhá varianta nabízí vzetí věže na poli d8 s následným zahráním jezdcem na pěkné pole e5, kde není zatím možnost ho napadnout a hlavně stojí bílý aktivně. Třetí volbou je vzít věž a poté ještě vzít na poli f6 jezdce. To se mi však nelíbilo za bílého, jelikož se zbavuje výhody i lepšího postavení figur. Záleží na vkusu každého, já bych osobně zvolil první variantu a myslím si, že černý by to zde měl asi nejsložitější. Jenže přišlo překvapení…


23. Rxd8+ Bxd8 24. Bxf6 Bxf6 (tohle jsem si doopravdy ani nezasloužil, z pozice jsem vybruslil díky soupeři a najednou můžu pomýšlet na nějaký bodový zisk z partie, pěšci jsou na obou stranách, pozice není zablokovaná, takže střelec je lepší než jezdec). V této fázi partie jsem rozhodně na remízu absolutně už nepomýšlel, byl jsem si vědom toho, že partie skončí na dělbě bodů, ale nemohl jsem jí nabídnout i přijmout z objektivních důvodů. Na ostatních šachovnicích jsme nevypadali na to, že by byly bodové žně. Stav zápasu byl sice v té chvíli 1,5:0,5 v náš prospěch, ale má remíza by byla ztrátou. Svou pozici jsem odhadl snadno, minimální riziko na prohru, remízu můžu dát vždycky, budu hrát tak dlouho, dokud si nevyčasí jinde. Partie pokračovala dalšími tahy 25. Ke2 Kf8 26. Kd3 Ke7 27 Nd2 Kd7
28. Ne4 Be7
(samozřejmě nesmím v této pozici vyměnit, jelikož bych jinak rovnou mohl podepsat partii jako remízu). 29. f3 Kc6 30. Kc4 b5+.


Celou partii měl bílý lepší čas, v desátém tahu vedl 89 ku 84, ve dvacátém tahu to bylo 68 ku 57 a ve třicátém tahu jsme dospěli do stavu 38 minut ku 36 minutám. Času je opravdu mnoho, ale na ostatních šachovnicích se dějí věci. Domča byl v tu chvíli už prohraný a v podstatě podepisoval partiáře, Mirek se dostal z nejhoršího a mohl pomýšlet na remízu, Radek stál sice mírně lépe, ale prosadit to k vítězství bylo ošemetné, Karel na druhé šachovnici byl prohraný stejně jako Kristián na čtvrté. Takže pokud bychom brali v potaz teorii, tak když přičteme možné stavy, jsme na 3 až 3,5 bodu, když Radek uklohní výhru. Nemohl jsem očekávat, že jinde se stav úplně promění, takže tato zodpovědnost byla na mě. Žádná remíza a hrát klidně 90 tahů, třeba soupeř udělá chybu.


31. Kd3 h6 32. f3 f5 (snažil jsem si vybudovat prostor, abych mohl manévrovat se svým střelcem, případně dostat pod tlak bílého, že ve vhodné chvíli můžu vyměnit figury a s aktivnějším králem prorazit val) 33. Nd2 Bg5 34. Nb1 Bf6 (Karel právě prohrává partii, Dominik ji prohrává taktéž, Mirek stojí minimálně na remízu, Radek ještě stále stojí na remízu a Kristián bojuje o holé přežití) 35. Na3 h5 36. Nc2 Kc5 37. e4 Kc5;


diagram 6


Bílý je na tahu, zbývá mu sice málo času (3 minuty), ale pozice není až tak těžká, aby něco nevymyslel. S velkým štěstím jsem poprvé ve své šachové kariéře vyhrál na čas. Můj oponent si toho vůbec nevšiml, a tak mi vítězství spadlo do klína, aniž bych se dostal nějakou figurkou na soupeřovu polovinu, pokud nepočítám výměnu figur. I tohle někdy šachy nabízí, že z ničeho se uplete bič. Nejsem pyšný na svojí výhru, začal jsem hrát příliš pozdě, ale jsem potěšen tím, že okolnosti mi byly nakloněny a tato výhra výrazně posunula náš k celkové remíze v zápase. Ve chvíli kdy jsem dohrál, tak Radek začal stát na výhru, vzápětí Mirek podepsal remízu a stav utkání byl 3:3. (0:1)


Šestá šachovnice: Stanislav Mlýnek (1523) vs. Dušan Číž (1723)


Standa dostal výbornou možnost k výhře. Usadil se za bílé figury a ihned započal již osvědčenou taktiku, že ostrá i pestrá hra, která počítá i s nějakou obětí, může vést k rychlému konci partie, kde bude vítězem. I tentokráte vyrukoval na svého soka opravdu s pořádnou vervou a po zahájení stál tak, že by mu mnozí šachisti záviděli. Dmul jsem se pýchou, jelikož jsem si od tohoto postavení mnohé sliboval.


Častokrát stojíme před tím, že víme, že naše pozice je v podstatě vyhraná, ale ještě je potřeba to dotáhnout do zdárného konce. Standa bohužel nenašel vítězný recept, i když o něm přemýšlel, což docela bolí. Zvolené pokračování nevedlo do zhouby černého, ale i tak stál bílý určitě aktivně a byl to jenom on, kdo mohl pomýšlet na výhru. Přestože se pak ještě několik tahů manévrovalo, tak pozice nevedla k tomu, aby bílý zasmečoval a odnesl si zasloužený bod domů. Po opakování pozice se oba soupeři shodli na tom, že se rozdělí a každý bude mít svojí půlku. Z této partie odcházel černý v širším kontextu jako vítěz.
Přežil krušné chvíle a v podstatě zůstal celou partii přikovaný na posledních dvou řadách a správně doufal, že bílý nenajde nejsilnější pokračování. Velmi mě mrzí, že se Standovi nepodařilo dotáhnout partii úplně do konce, samotného ho to dost štvalo. Na svého soupeře určitě měl, k ničemu ho nepustil, ale ani tato snaha nevedla k výhře. Občas jsou šachy nespravedlivé, když třeba tuto partii porovnám se svojí, tak raději bych viděl jedničku u Standy než u sebe. Jsem si jistý, že v dalším zápase již Standa bude bodovat naplno, vím, že na to má!
½:½


Sedmá šachovnice: Petr Polák (1876) vs. Dominik Klapuch (1090)

V partii se hrála klasická skandinávská hra. Chtěl jsem hrát otevřeně, tak aby útok byl za obě strany nebo jenom za mě. Zlom začal v 11. tahu, kdy jsme měli oba na hodinách 50 minut. Při pohledu na šachovnici jsem nestál příliš aktivně a úkryt krále prozatímně nebyl možný. Poté se udělaly ještě další 2 tahy a partie dospěla do pozice, kterou lze vidět níže na diagramu.


diagram 7

Tady jsem začal cítit, že nehraju to, co bych chtěl. Pozice nebyla podle mých představ, stála dost odlišně od toho, jak jsem si to na začátku hry představoval. Měl jsem problém se střelcem na e7. Malá 0-0 nešla dělat z důvodu Qxe7 s minimální ztrátou jednoho pěšce. Celkově je pozice za černého o dost pasivnější, ale posledním tahem 13… a5 jsem se mohl dostat zpět do partie.


Zase jsme hráli něco přes hodinu a mezitím se na šachovnici mnohé proměnilo. Abych se vůbec udržel v partii, tak jsem dobrovolně odevzdal 1 pěšce na f sloupci. Ocitl jsem se pod tlakem na královském křídle, ale soupeř nedokázal pozici nikdy přetavit v konečné vítězství, až zcela vypustil svojí výhodu a dostali jsme se do rozhodující fáze partie.


diagram 8


Bohužel jsem zareagoval špatně a instinktivně hrál 31… Qa1+, což je ovšem prohrávající tah, po kterém můžu pozici úplně zabalit. Neviděl jsem správné pokračování, které mi ukázal až kamarád Standa, který uvolněně posunul mou věž na pole b6, kde stála výborně a nejenže hraji aktivně, jak jsem si předsevzal, ba dokonce můžu pomýšlet na výhru se soupeřem, který je o dost silnější.


Pak už to byla jen otázka času, kdy mě soupeř zcela dorazí. Sice přehlédl v jedné chvíli osmi tahový mat, ale vůbec ho to nemuselo mrzet, jelikož si vytvořil takovou pozici, kde jsem již neměl, co nabídnout a vzdal jsem se. 32…Qa2 33. Rxb7 Rc6 34. Re3 Rfc8 35. Qf4 f5 36. h6 Qc4 37. Qe5 R6c7 38. Rxc7 Qxc7 39. Qxd5+


Tady jsem se vzdal. Udělal jsem všechno proto, abych partii alespoň zremizoval, holt to nevyšlo. Byla to pro mě velká zkušenost, ale na staršího a zkušenějšího hráče jsem neměl, i když v několika chvílích jsem měl možnost ho dostat do úzkých. To se mi však nepovedlo, proto zaslouženě vyhrál tuto partii. 1:0


Opět si dovolím krátce zhodnotit výkon našeho borce. Dominikovi děkuji za komentář stejně jako Radkovi. Nyní k předvedené hře. Domča dostal na své poměry opravdu hráče, který byl o několik tříd silnější, ale nevedl si tak špatně, jak by se mohlo zdát. Přirozeně, že mnohokrát nenalezl správné pokračování, na druhou stranu každý kdo z nás začínal, tak přes 95% z nás neslavilo úspěchy ihned, ty přišly až časem. Na celé partii mě mrzí pouze to, že Domča neviděl tah Vb6, který není až tak těžký. Samozřejmě se mi to od počítače píše lehce, ale pokud bychom vzali jen obecné poučky, tak věž kryje pěšce na b7, napadá pěšce na poli b2 a spolupracuje s dámou na dámském křídle, kde je jediná šance, jak s partií něco udělat. Každopádně výsledek je jasný, ale Domča ví, že musí zabrat a hlavně na tom dělá, takže uvidíme v dalších partiích, co předvede. Má moji plnou podporu!


Osmá šachovnice: Antonín Kozelský (1083) vs. Jaroslav Souček (1584)

Na tuto partii by se rozhodně dalo použít známé latinské přísloví: „Veni, Vidi, Vici!“ Tonda přišel k šachu velmi vysmátý, celkově dobře naladěný i odpočatý. Sám tušil, že je takový náš spasitel, jelikož bez něj bychom hráli v sedmi lidech. Usedl za stůl, dostal mé pokyny a plně se soustředil na vlastní výkon. Hrála se Sicilská hra a Tonda si usmyslel, že pocuchá nervy kapitánovi hned ve třetím tahu a zahrál jeho oblíbené 3. d3.


Věřím, že jednou ten tah společně odbouráme. Vlastně to však byla poslední chvíle, kdy si náš malý šikula neporadil úplně dobře. Jeho rival totiž přistoupil k partii s tím, že vymění, co jen bude možné a v koncovce našeho nezkušeného mladíčka přetlačí. Plán je jedna věc, ale provedení výrazně zůstalo za očekáváním. Aneb jak existuje jedno trefné, že dědeček měnil až vyměnil, tak i tady to geniálně pasuje. Čas pokročil a výměny se množily, ale pozice začala výrazněji promlouvat pro bílého. Tonda se neukvapil a pomalými a rozumnými krůčky pokračoval do jezdcové koncovky, kde aktivita stála na jeho straně.


A zase jsme stáli před tím, jestli naše barvy dokážou tuto partii poslat do vítězství, či se to může celé úplně zvrtnout v náš neprospěch. Tonda to navlékl jako Jiřík všechny perly na nádherný náhrdelník, který patřil Zlatovlásce. Připravil si pevnou půdu pod nohama. Vhodně vyměnil pěšce na královském křídle, na dámském křídle měl o jednoho více a držel černého jezdce v úzkých, že se nemohl ani hnout, aniž by to pro něj neznamenalo pohromu. Nakonec přišlo krásné rozuzlení, kdy si Tonda nabídl pochod krále a jeho pěšce směrem k proměně. Černý nemohl reagovat na obou křídlech, takže se nakonec vzdal. Tonda zaslouží velkou pochvalu nejen za vynikající výkon, ale také za plnohodnotnou koncentraci, která mu taktéž vyhrála zápas! 1:0


Na úplný závěr bych rád poděkoval všem hráčům, kteří nás v tomto klání zastupovali, dále našim soupeřům, kteří byli velmi milí i přívětiví a vytvořili tak úžasnou atmosféru pro takový zápas. A velké díky patří i Vám čtenáři, kteří jste dočetli až sem. Doufám, že Vás článek obohatil a v dalším kole proti Kravařím se budu zase těšit. Brzy napočtenou, Váš Martin Rell.


Poslední úprava Čtvrtek, 21 Listopad 2019 18:23
 

Powered by Joomla!. Valid XHTML and CSS.