TJ Slezan Opava, z.s.
podporují v rámci svých dotačních programů:
Statutární město Opava Moravskoslezský kraj Ministerstvo školství, mládeže a sportu ČR
TJ Slezan Opava Šachy Definitivní razítko na sestup nám dal Třinec
Definitivní razítko na sestup nám dal Třinec Tisk Email
Středa, 06 Březen 2019 12:05

hráno dne 24. 2. 2019


TŽ Třinec "B"

 

KVS EKODIVIZE Opava

Fargač Martin Z

2246

1

-

0

2178

Mužík Martin Z

Tymrakiewicz Rafal C Z

2218

½

-

½

2166

Muratidis Nikos Z

Sikorová Olga V

2269

1

-

0

1992

Rambousek Jan Z

Sikora Jan V

2162

1

-

0

1995

Pardy Martin

Pilch Roman Z

2158

½

-

½

2059

Záleský Karel

Cupek Martin Z

2061

½

-

½

2030

Chwistek Karel

Kvíčala Miroslav Z

2021

1

-

0

1700

Janeček Miroslav

Schoupal Patrik Z

1999

1

-

0

1625

Havel Kristián


6 ½

-

1 ½




Opava ve druhé lize končí! Potvrzující razítko na sestup nám dali přátelé z Třince. Nedá se nic dělat. Opavě v současné době prostě chybí šachová kvalita na to, aby mohla hrát naší třetí nejvyšší soutěž. Někdo by z toho mohl být třeba smutný, zklamaný apod. Já to však tak vůbec nevnímám. Je to totiž naprosto zasloužené a navíc každý neúspěch se může ukázat jako velmi dobré hnací palivo do dalších pozitivních klubových změn v budoucnu. Pro mne osobně je velmi inspirující, že jsme definitivně sestoupili zrovna v Třinci. Třinec si v současné době totiž, na rozdíl od nás, prožívá svou vlastní šachovou pohádku a jsem velice rád, že jsem do ní mohl aspoň malinko a kratince nakouknout. Koho to více zajímá, tak jsem se o všem trochu rozepsal až na samotném konci článku.


Když se vrátím k samotnému zápasu, tak tady toho není moc zajímavého. Prostě a jednoduše jsme dostali na prdel. Vůbec jsme s domácími nestačili držet krok. Naštěstí to nebyla úplná ostuda a aspoň jsme vybojovali tři krásné remízy!





Fargač Martin-Mužík Martin

S Martinem Fargačem už jsem dříve sehrál více partií…. Vždy to byly velmi tuhé boje a jestli si to dobře pamatuji, tak jsem nikdy nevyhrál. Co mne však velmi zaujalo, bylo to, že čím starší Martin byl, tím se mi hrálo hůř a hůř. Ze začátku jsem byl vždy naštvaný, že jsem partii nedotáhl do vítězného konce já, ale v posledních partiích jsem byl pro změnu zase rád, že jsem to někdo ošulil a nějakým zázrakem zachránil remízu. To vše může svědčit o dvou věcech. Buď stárnu, nebo se druhá strana tak zlepšuje. První možnost si samozřejmě nikdo připustit nechce, takže nezbývá než konstatovat, že Martin opravdu šachy dělá a hodně se v nich zlepšuje. O tom mimochodem svědčí nejen dnešní partie, ale i jeho ostatní výsledky ve druhé lize – mít na předních šachovnicích 5 bodů ze 7 partií je excelentní výsledek!


Tolik úvodem a pojďme už k dnešní partii. Se soupeřovou pomocí jsem po úvodním 1. d4 dokázal přejít do moderní verze Philidorovy obrany. Trochu jsem byl překvapený, že se soupeř ocitl v neznámém terénu – to jsem vycítil díky tomu, že před 6. tahem delší dobu zvažoval dle mého názoru méněcenné varianty 6. Sxf7 nebo 6. Jg5. Cítil jsem se tedy velmi dobře a bojovně naladěn. Říkal jsem si, že to soupeřovi ještě více zamotám a budu chtít hrát agresívní lví variantu. Ta se mi velmi osvědčila při střetu s jiným velmi talentovaným mladíkem, kterého jsem tak porazil v miniaturce. Věřil jsem, že mám velkou šanci svůj tehdejší úspěch dnes zopakovat. Jaký však byl můj šok, když si Martin v jemu neznámém zahájení dovolil pozičně obětovat pěšce! To snad ne, to buď musí být záblesk geniality, nebo úplná blbost. Bohužel se ukázalo, že Martin přesně ví, co dělá. Má pozice byla čím dál tím horší a horší. Až se stydím dát sem nějaký diagram, protože takový chaos figurek, co jsem byl pod tlakem schopen na šachovnici vytvořit, to opravdu není nic hezkého k pokoukání. Byla z toho potupná hra kočky s myší a pro mne úplná katastrofa.


Partie to tedy hezká nebyla, ale možná by ještě pro čtenáře mohlo být zajímavé zde dát jeden můj postřeh nebo jen dojem. Je velice častým jevem, že si hráči při každém tahu pomáhají budovat sebevědomí a psychickou převahu suverénním a důrazným provedením tahu. Znáte to, trochu to přeženu – různé šroubování figurek do šachovnice s významným pohledem apod. Tady však nic takového nebylo a Martin sázel jednotlivé tahy jako kdyby neuměl do pěti napočítat. Bylo to jen takové mdlé posunutí figurky z pole na pole. O to víc mne štvalo, že má pozice se ocitá v troskách a připadám si jako pod bucharem. Co tah to úder do hlavy…


Tolik tedy samá chvála soupeři. Na úplný závěr dám však ještě malý dodatek, abych znejistěl své budoucí soupeře, kteří by stejný postup chtěli v partii se mnou zopakovat. Celá koncepce bílého totiž měla jedinou malilinkatou chybičku, kterou jsem bohužel nebyl schopen při partii objevit. Pak už žádná další šance opravdu nebyla. Kde ta chybička je - pochopitelně zveřejňovat nebudu, to si nechám až na nějakou svou budoucí potencionální oběť…


Muratidis Nikos-Tymrakiewicz Rafal

Suverénně nejdelší partie zápasu a naprosto gigantický souboj nervů. Hluboce se skláním před Nikosem, že to vydržel. Ten psychický tlak musel být hrozný. Černý zkoušel totiž vyhrát všemi možnými i nemožnými způsoby a udržet po celou tu dobu pozornost a nervy na uzdě. No obdivuji! Popisovat celou 104 tahovou partii, která skončila s holými králi, tady nebudu. Na to zde prostor opravdu není. My se podíváme jen na jeden jediný moment, kdy měl černý šanci po Nikosově „chybě“ vyhrát. Ke své škodě ji však promarnil: (bílý na tahu, co by jste hráli?)

diagram 1

Zahrát tady správný tah není kupodivu vůbec snadné. Máte samozřejmě na výběr buď 65. Vxd6 nebo 65. fxe3. Co si vyberete? Prozradím vám, že jedno vede do prohry a druhé do naprosto neuvěřitelné studiové remízy. Máte tedy 50% šanci na to najít aspoň správný první tah. Ten druhý správný totiž opravdu nenajdete. Tak, co rozhodli jste se?


Nikos se také rozhodl! Ale zvolil stejně jako vy špatně: 65. Vxd6+ je to skoro neviditelná chyba. Po vynuceném 65. - Kxd6 66. fxe3 však musí být také černý na výši a musí umět zhodnotit případnou pěšcovou koncovku vznikající po 66. – Vxc2 67. Kxc2 Ke6! jako vyhranou! Není to však jednoduché a i silní mistři FIDE si zde nemusí být jisti (musí se pořád počítat i s možnou protiakcí bílého d5 a Kd4). Je to však jediná cesta k výhře! Černý se obávat nemusí - jeho král je po trase Ke6-f5-g4-h3 dostatečně rychlý. Když se pak prokouše ke klíčovému poli f3, tak pak už je to „jednoduché“ – černý má k napadání pěšce na e3 dvě pole f3 a f2 a bílý na obranu pouze pole jediné a to na d2. To samozřejmě signalizuje, že to s bílým nemůže dopadnout vůbec dobře! Černý však v tento jedinečný moment na výši nebyl – ponechal si věžku 66. – Vh3? a tím svou poslední šanci na výhru definitivně pohřbil.


Tím však sranda okolo tohoto diagramu nekončí! Nýbrž právě začíná! Už tedy víte, že jedině správné je 65. fxe3! Co však dělat po 65. –Vxc2 když to vypadá, že pěšcová koncovka (jak jsme si napsali výše) je prohraná?


No věřím, že stejně jako já spadnete pod stůl, když vám prozradím správný tah! Je to – a to se podržte (66 tah, že by ďáblovo znamení? Tady to však zřejmě neplatí a je to naopak boží znamení!):

diagram 2

66. Ve8!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A teď vás nechám samotné vychutnat si tuto čistou šachovou perlu! Pro ty, co to nechápou, tak jen naťuknu – hrozí mat na e5! Proč to tak bílý musí udělat? No protože věžovky jsou remiz, pěšcovky prohrané… Tak a teď se už opravdu v klidu kochejte…


Sikorová Olga-Rambousek Jan

Honza se na souboj s dlouhodobou oporou české reprezentace docela těšil. Se zahájením musel být určitě spokojen. Celkem bez nějakých větších problémů jako černý vyrovnal hry. Pak však bílá začala šlapat na plyn a předkládala k řešení stále těžší a těžší problémy s kterými se popasovat nebylo vůbec lehké. Pojďme se na to podívat (černý na tahu):

diagram 3

Zorientovat se v pozici a nalézt nejlepší tah je těžké. Jako nejlepší se totiž jeví na první pohled naprosto nevzhledné 17. - Va6. Je to však nutnost, protože po přirozenějším 17. – Vfd8? vzniká velký problém s vazbou jezdce na f6 18. Dxc5 dxc5 19. Sg5 ani se nedivím Honzovi, že vzniklou pozici vyhodnotil jako beznadějnou a zahrál zoufalé 19. – Sxc4? Je tu však ještě jedna zajímavá možnost, která dávala velké praktické šance na záchranu a to je oběť kvality 19. – Jd7! Černý má totiž postavenu skoro „nedobytnou pevnost… Uznávám, že by to na výhru bez jakéhokoliv rizika hrála jedině bílá, a hrát by to mohla velmi velmi dlouho. Černého by čekaly dlouhé hodiny utrpení bez protihry. No ale i tak si myslím, že remíza by mohla být udržitelná. No po tahu v partii bylo utrpení aspoň jen krátké – nějakých sedm tahů a Honza to byl nucen zabalit…


Pardy Martin-Sikora Jan

Martin proti silnějšímu soupeři za bílé zvolil téměř „neprůstřelný“ Colleho systém. Velice dlouho se manévrovalo v téměř rovné pozici. Černý však chtěl pořád něco víc než jen rovnou hru a tak šel na hranu rizika. Lehce svou pozici nadhodnotil a ve snaze něco konkrétního vyždímat se dopustil malých chybiček, které ho však málem dovedly na pokraj katastrofy. Martin sice velmi silný tah 23. f5 viděl, ale bohužel ho nevyhodnotil jako nejsilnější. Pak se sám dostal do problémů, které však ještě stačil vyřešit velice elegantním tahem 26. Vb1! Přesto se černému podařilo připravit do časové tísně Martinovi velice obtížně řešitelné problémy (bílý na tahu 31 tah): diagram 4

K velmi těžké remíze vede při nedostatku času naprosto neviditelný silný tah 31. Ve8! Myslím, že takový tah v časové tísni ani nikdo není schopen hledat a vrhne se stejně jako Martin na jasné tahy 31. Vxe7+ Kxb8 32. cxd4 ale tu z „ničeho nic“ vzniká ještě větší problém – jak teď zadržet nebezpečného volného c pěšce? 32. – c3 správné je jediné 33. Ve1 a i když to není žádný med, tak se ještě hraje. Přišlo však slabší 33. Sd1? A to už bílý zvládnout nemůže. Taky se po 33. – Va2+ 34. Kf3 Vd2 35. Sb3 Vb6 rychle vzdal


Pilch Roman-Záleský Karel

Tato partie byla právem nejvíce probíraná v popartiové analýze. Hlavně její konec vybízel k nespočetné explozi různých nápadů. Ale pojďme postupně. Bílý zahrál sicilský gambit 2. b4 a s průběhem zahájení mohli být asi oba hráči spokojeni. V dalším průběhu sice černý pořád držel pěšce navíc, ale vůbec se mu nedařilo své figurky zkoordinovat a především třeba věž na a8 poprvé potáhla až v 31. tahu! Naproti tomu bílý měl všechny figurky ve hře a podařilo se mu zorganizovat velmi silný útok na černého krále. Pocitově to vypadalo na hození ručníku do ringu a zdálo se, že černý to přece nemůže vydržet a brzy dostane někde mat. Ale najít konkrétní vyhrávající varianty není u partie vůbec jednoduché a nebylo to jednoduché ani ve společné analýze. Navíc když vůdce černých figur je známý pes obranář. Prorazit jeho tuhou obranu není vůbec nic jednoduchého. Velice se diskutoval a rozebíral skoro každý tah po 30. – De8. Na černého by v tu chvíli nevsadil snad nikdo ani halíř, no jo ale přesto se pořád skoro nikomu v rozboru nedařilo najít vyhrávající pokračování. Samé remízy. Velice zajímavá pozice. Jak je vše složité si ukážeme na diagramu (bílý na tahu):

diagram 5

Tohle už přece opravdu černý král nemůže vydržet, říkáte si. Ale jak na to? Když chvíli zaváháte, tak se i černý dostane k různým šachům a je po naději. Toto nedokázal vůbec nikdo rozlousknout a garantuji vám, že to nedokážete ani vy! Jediný kdo to v mžiku dokáže vyřešit je počítač. Ten hlásí: pokud zde nevidíš 16 tahový mat, tak máš smůlu – všechny ostatní cesty vedou jen k remíze. No řekněte sami, dokázali byste takovou „jednoduchou“ úlohu vyřešit za šachovnicí? Vsadím se, že by to nedokázal nikdo. Není tedy divu, že partie nakonec skončila remízou. Pokud byste však přece jenom chtěli mermomocí ten mat nalézt, tak vám prozradím, že první tah musí být jedině 38. Vg6+ no a pak vám přeji hodně štěstí…


Chwistek Karel-Cupek Martin

Zprvu oba chtěli zavléct soupeře do méně známých a málo hraných variant zahájení. Tato fáze se však více povedla bílému a dostal za odměnu velmi dobrou pozici. Z ní se mu však po výměně jezdců na g4, která černému docela ulehčila, povedlo vykřesat jen pěšce navíc. Ten byl však vykoupen dobrou kompenzací – bílý nedokázal včas dokončit vývin a černý měl aktivní figurky. Nakonec se Karel rozhodl raději pěšce vrátit, dostal se však i tak do nepříjemné koncovky, kde by na výhru mohl hrát jedině černý. Ten to však nenašel odvahu dále zkoušet a tak z toho byla pro nás dobrá remíza…


Kvíčala Miroslav-Janeček Miroslav

Tento souboj byl jenom o větších herních zkušenostech bílého. Zahájení bylo černým sehráno naprosto v pořádku. Poté se však jisté komplikace hlavně na diagonále h1-a8 vynořily a Mirek se s nimi nedokázal vypořádat jinak než ztrátou pěšce. Vyměnilo se však aspoň hodně figurek a černý velice správně zamířil do dámské koncovky, ve které byla šance na remízu asi největší. Mít však velké šance na remízu ještě neznamená, že ji opravdu nakonec vybojuji. Bílý to hrál velice trpělivě a nakonec se přece jenom nějakých chybiček dočkal a své snažení pak dotáhl do vítězného konce. Škoda remíza tam někde visela opravdu hodně blízko…


Havel Kristián-Schoupal Patrik

Kristián ukázal, že se silnějšího soupeře nebojí už volbou zahájení 1. f4. Černý, jak se na toto zahájení sluší a patří, pozičně obětoval pěšce. Nepočínal si při tom však moc důrazně, takže za tuto oběť toho až zase tak moc neměl – snad jen, že bílý zatím nestačil zapojit do hry svého černopolného střelce a také i věž na a1. Chleba se lámal v této pozici (bílý na tahu):

diagram 6

Kristián opět prokázal, že se soupeře nebojí a pustil se s chutí do zápletek 12. Vxf6? tady to však nebylo úplně ono a raději se mělo hrát 12. Jxf6 nebo 12. Jxd6 bílý by tím ještě nevyřešil hlavní problém nedokončeného vývinu, ale aspoň by tím otupil útočné choutky černého další výměnou… 12. – gxf6 13. Jxf6 Sxh2+! právě asi tuto velice silnou repliku Kristián pravděpodobně přehlédl nebo nedocenil. Nyní už definitivně přebírá otěže zápasu černý. 14. Kh1 Dd8! opět zahráno velice silně. S bílým je zle nedobře – jeho král je velmi slabý. Navíc černému teď nádherně vyjde hezký závěrečný tanec s bílým monarchou… 15. Jxe8 Dh4 16. Df3 Sg3+ 17. Kf1 Dh1+ 18. Ke2 De1+ 19. Kd3 Je5+ Závěr partie hrál černý opravdu výborně! Přesto zaslouží i Kristián pochvalu za odvážný výkon. Dnes to sice ještě nevyšlo, ale příště možná bude zase lépe…


Velké zasnění se na závěr:

Pojďme se podívat na Třinecký šach trochu blíže a pak se třeba jen na chvilku trochu zasnít…

První co uhodilo do očí je obrovská role rodiny Sikorových. Babička dělala rozhodčí, táta s mámou hráli zápas a dcera se starala o on-line přenos. Dále je zde znát, že mají výbornou atmosféru v týmu a dobrou partu. To se poznalo třeba při jejich společném rozboru partií na chodbě. Kde se všichni, co dohráli, sešli kolem dvou šachových stolů (to u nás nebývá zvykem, tam každý, kdo dohraje, tak zpravidla hned pospíchá domů) a podrobovali společnému rozboru právě dohrané partie. Byla u toho ohromná legrace, ale taky i zdravá rivalita, hecování se a v neposlední řadě i kvalita nápadů. Prostě sdílená šachová radost.


Druhá je filozofie vydávání peněz – není pro ně důležitý postup do extraligy – to je už dnes totiž plně profesionální soutěž, kde pokud se chce klub udržet, je třeba vydávat opravdu velké peníze a to nejenom na náklady spojené s hraním (cestovné, ubytování, stravné apod.), ale hlavně samozřejmě taky na hráče. Hráč, který má být posilou na extraligu, tak se zpravidla musí šachem i živit a samozřejmě nebude hrát za čaj nebo kafe. Většina těchto hráčů nepochází ani z mateřského klubu (dokonce někdy ani z České republiky, protože co si budeme povídat, nabídka hráčů u nás není zase tak veliká a ten malý rybníček už je většinou dávno rozebraný ostatními kluby) a velké peníze tak odcházejí někam pryč. Velmi se mi líbí, že v Třinci řekli, že takto to nechtějí. Že jsou spokojení s první a druhou ligou a ušetřené peníze dají raději na výchovu svoji vlastní mládeže.


Třetí je třinecká šachová škola. Ta se opět z velké části točí kolem rodiny Sikorových, ale nejsou to samozřejmě jen oni, podílí se na tom více lidí. Je to o práci s mládeží ať už výukou dětí na školách či dokonce školkách, pořádání mládežnických turnajů, doprovod dětí na přespolní turnaje apod. Výsledkem je, světe div se, neuvěřitelný počet 350 dětí. Panečku s takovou potencionální šachovou základnou se zde o budoucnost opravdu bát nemusí! Je to nádhera, že v dnešní době, kdy je různých jiných lákadel všude plno (jako jsou například především počítačové hry, apod.), někdo dokáže pro šachy nadchnout tolik dětí. Opravdu klobouk dolů!


Když si to všechno trochu zrekapitulujeme a sesumírujeme, tak se můžeme velmi poučit i my. Dříve to bylo v uvozovkách trochu jednodušší – stačilo „sehnat peníze“ a klub automaticky šlapal. Bylo to způsobeno tím, že byla daleko větší členská základna a tak se vždy mezi tolika lidmi našel někdo, kdo byl ochoten pro ostatní udělat něco navíc. Dnes si myslím, že je však doba už trochu jiná. Samotné peníze už nestačí a nejsou alfou a omegou pro budoucnost klubu už jen proto, že lidí je málo…


Nyní vidím pro normální fungování klubu i do budoucna tři důležité pilíře:

  1. peníze (těch nemusí být ani nijak moc, stačí tak akorát.)

  2. aspoň malá skupinka nadšených lidí (nemůže to dělat pouze jeden člověk, protože s jeho odchodem by se vše zhroutilo)

  3. výchova mládeže a to nejlépe masově už od škol nebo dokonce školek.


Nejdůležitější z nich je asi bod č. 3, protože bez něj nebude v budoucnu ani bod č.2 ani bod č.1

Pokud nebude klub stát na těchto pilířích, tak nemá budoucnost. Z tohoto pohledu na tom v Opavě nejsme zase úplně tak špatně, ale nemůžeme si na druhou stranu ani moc juchat. Třeba bez takového Karla Záleského by byl klub asi těsně před zavřením…


Podobně jako v Třinci i v Opavě máme jednu nejmenovanou krásnou šachovou rodinku. Navíc má Radek naprosto úžasný dar o šachu velmi poutavě vyprávět a schopnost nadchnout tím i ostatní. Toto je dar, který opravdu nemá každý… Můžeme jen litovat toho, že je v současné době přilepen doslova „mamutí silou“ někde úplně jinde než u svých milovaných šachů. Ale třeba toto mé plácání „nesmyslů“ bude mít do budoucna zajímavé efekty. Člověk nikdy neví. Znáte přece tu teorii „efektu motýlích křídel“, která říká, že i něco tak nepatrného jako je třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku postupem času vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa. Navíc se mi už něco podobného stalo…


Pamatuji si tu scénku jako by to bylo dneska. Zkusím si trochu zavzpomínat: Bylo nebylo a já jsem kdysi dělal kapitána družstva, už si ani nepamatuji jakého, možná to bylo béčko, nevím není to důležité. Moc se nám v soutěži nedařilo a na jeden zápas nám zrovna vypadl nečekaně jeden hráč. Bylo mi doporučeno pozvat místo něj, pro mne tenkrát naprosto neznámého člověka - pana Jedličku. Tak jo zkusil jsem to a ten pán kupodivu na zápas opravdu také přišel… No po pravdě řečeno - moc mu to šachově nešlo a docela bez nějakého velkého odporu svou partii prohrál. Já jsem byl tehdy hvězda jasná a tak jsme po zápase stáli venku před klubovnou a jen tak nezávazně o šachu tlachali. Bylo to někdy po „sametové revoluci“ a já jen tak plácnul, že si myslím, že podobně, jak to začíná být běžné i v jiných sportech, tak že se ani ty šachy asi bez peněz pořádně neobejdou a prakticky na nějaké slušné úrovni ani dělat nedají. Bohužel to s námi asi půjde dost z kopce, protože si nedovedu představit toho blázna, co by do šachu peníze dával a kór ještě k tomu do nějaké Opavy. Docela mne překvapila jeho odpověď „peníze nejsou problém“. Samozřejmě jsem si pomyslel něco o tom - no jo, hezké řečičky, ale skutek utek. Proč by tento člověk, co to moc ani neumí hrát, sponzoroval nějaké šachy? To nedává žádný smysl. Mávl jsem nad tím v duchu rukou a nechal to plavat. Ani nevíte, jaké překvapení pro mne bylo, když se pak tento pán opravdu znovu objevil a začal dokazovat, že do větru nemluvil… Po několik nádherných let jsem pak s úžasem mohl sledovat, co tento pán dokázal pro nás šachisty všechno udělat…


Bylo z toho nesmírně moc zážitků. Připomenu jen některé z nich – vzpomínáte, jaká radost byla postupovat z nižších soutěží až do extraligy? Jak jsme za to dostali nádherné klubové hodinky? Jak se hrála v kulturním domě Na rybníčku simultánka s velmistry? Jak jsme měli několikrát klubové soustředění na chatě? Jak se na ni hrály přípravné turnaje proti top velmistrům s překvapivě slušnými finančními cenami prakticky pro všechny hráče? Jak jsme spoluorganizovali tehdy u nás naprosto neznámý formát zápasu mezi Hráčkem a Širovem? Vzpomínáte i na dva extraligové tituly pro Opavu, poslední byl tuším v sezóně 2003/2004? Dalo by se toho napsat ještě hodně. Ale myslím, že to jako malá ukázka stačí. A pokud nás Josefe, tam nahoře ještě občas sleduješ, tak bych Ti chtěl vzkázat jedno jediné a pokorné: Děkuji moc!!! Nikdy na to nezapomenu!


Martin Mužík


Poslední úprava Středa, 06 Březen 2019 12:09
 

Powered by Joomla!. Valid XHTML and CSS.