TJ Slezan Opava, z.s.
podporují v rámci svých dotačních programů:
Statutární město Opava Moravskoslezský kraj Ministerstvo školství, mládeže a sportu ČR
TJ Slezan Opava Šachy ŠK Karviná neponechal nic na náhodě a rozdrtil nás
ŠK Karviná neponechal nic na náhodě a rozdrtil nás Tisk Email
Sobota, 26 Leden 2019 10:40

hráno dne: 13.1.2019


KVS EKODIVIZE Opava


ŠK Karviná

Mužík Martin Z

2156

1

-

0

2281

Poloch Petr Z

Muratidis Nikos Z

2172

0

-

1

2381

Mikrut Dariusz C Z

Pavelek Karel Z

2097

0

-

1

2254

Czerw Dawid C Z

Rambousek Jan Z

2004

0

-

1

2172

Kubicka Anna C

Pardy Martin

2001

0

-

1

2225

Sobek Jaroslav Z

Záleský Karel

2043

1

-

0

2235

Olšar Jaroslav Z

Chwistek Karel

2044

0

-

1

1991

Zimniok Lubomír Z

Janeček Miroslav

1701

½

-

½

1821

Konečný Vladimír


2 ½

-

5 ½



Karviná ačkoliv má soupisku našlapanou spoustou zvučných jmen a vyztuženou i kvalitními cizinci, tak se jí letošní sezóna moc výsledkově zatím nepovedla. Před zápasem tedy bylo jasné, že už si nemohou dovolit ztrácet další body a to navíc v Opavě, která je velmi namočená v boji o záchranu. Kdyby totiž prohráli i s námi, tak by už jejich situace byla na pováženou. Tak se i stalo a přijela k nám (až tedy na poslední dvě desky) velká síla…

My jsme se však nezalekli a zpočátku to na mnoha šachovnicích vypadalo i velmi pěkně. Ale co naplat, postupem času se přece jenom projevilo, že hráči Karviné mají opravdu o hodně větší herní praxi a zcela zaslouženě si odvezli domů pohodovou výhru. Přesto jsme nepadli úplně a nějaké plaménky do budoucna v podobě dvou výher proti silným soupeřům a jedné remízy se naší straně přece jenom našly…





Mužík Martin-Poloch Petr

Konečně jsem dostal pozici jakou jako šachový důchodce potřebuji – naprosto rovná hra s minimálním rizikem prohry, ale s citelnou psychologickou výhodou – věděl jsem přesně, co mám v pozici hrát. Pro soupeře, který je Elově úplně někde jinde než já, to musí být hodně nekomfortní situace – měl by teoreticky zvítězit, ale žádné aktivní tahy v pozici nejsou, výhra je někde v nedohlednu a je třeba naopak hrát velmi obezřetně. Pozice byla sice hodně dlouho pořád asi jen úplná rovina, ale čím déle se mi dařilo držet soupeře v psychické nepohodě, tím lépe jsem se cítil pro změnu zase já. Postupem času mi rostlo sebevědomí a jistota, že toto už přece nemůžu nikdy prohrát. Dovolil jsem si dokonce ten luxus odmítnout remízu! To je u mne při souboji s mezinárodním mistrem opravdu věc naprosto nevídaná… Tento přístup se mi však vyplatil. Soupeř se čím dál tím více zaplétal, až jsem před časovou tísní měl na šachovnici prakticky skoro vyhranou pozici. Ale nebyl bych to samozřejmě já, abych to někde nepokazil…

Je pravda, že jsme měli velmi složitou jezdcovou koncovku. A to vám řeknu je pěknej prevít. Počítat tahy jezdce je pro člověka hodně těžké. Takže to několikrát probíhalo asi nějak takto: mám pozici blížící se výhře, udělám pár nepřesností, soupeř se blíží k remíze, ale taky nezahraje nejpřesněji, zase se blížím k výhře já, nepřesnost atd. atd. jako na houpačce, naštěstí mé nepřesnosti vedly vždy maximálně tak jen do remízy. To černý to měl podstatně horší, ten vždy riskoval svou prohru.

Ale abych tady jen tak pořád neplácal obecné kecy, tak jsem si připravil i malou ukázku toho, jaké problémy jsme řešili. Bílý na tahu, hrajeme oba ve velké časové tísni, kdy hodně spoléháme na půlminutovou bonifikaci za provedený tah:

diagram 1

Myslím, že tady by každý normální člověk v časové tísni zahrál to samé co já. Visí pěšec na f5, tak samozřejmě moc nepřemýšlím, beru 30 sekundový bonus za tah a hraji okamžitě 67. Ke6?. No a to je právě ta chyba! Jediná cesta k výhře je zde paradoxní 67. Jb4!!, kdy se bílý konečně zbaví protivného nepříjemného černého pěšce na c2! 67.- c1J!! (určitě nejlepší, neboť postavit si dámu nelze pro vidličku 68. Jd3), složitosti však pokračují: 68. Kc4! (nelze dovolit černému jezdci skok na b3 a likvidaci klíčového bílého pěšce na a5) a teprve teď by už to měla být „snadná výhra“ – padne pěšec na a6 a černý nebude mít sílu zabránit postupu a-pěšce do dámy a zároveň ani nebude mít sílu na prosazení svého vlastního posledního pěšce z g7…Partie pokračovala 67. – Ke4 68. Jc1 a tady jsem zase naopak přesvědčen, že téměř každý normální člověk zahraje skoro automaticky 68. – Kf4? Což je sice tah úplně logický a lidský (nechce bílému dovolit jít si králem pro pěšce na g7), ale zároveň i bohužel prohrávající. Jedinou cestou k remíze je opět paradoxní 68. – Kd4!! Jediný tah, který drží rovnou hru! Lehce to pochopíme, tak že si dohrajeme naši partii 69. f6 gxf6 70. Kxf6 a ouha černý se nedostane k obraně svého pěšce na a6 a prohraje (nepomáhá ani 70. – Ke4 71. Ke6 Kd4 72. Kd6 Kc4 73. Kc6 Kb4 74. Kb6 ani postup krále z druhé strany: 70. – Kg4 71. Ke5 Kg5 72. Kd5 Kf5 73. Kc6 Ke6 74. Kb6 Kd6 75. Kxa6 Kc6 76. Jb3 Kc7 77. Kb5 kb7 78. Kb4 Ka6 79. Ka4 Ka7 80. Ka3 Ka6 81. Kb2) kdežto v případě 68. - Kd4!! 69. Kf7 Ke5 70. Kxg7 Kxf5 se černý král po páté řadě přiblíží k bílému pěšci na a5 a pod hrozbou postavení si dámy ho i zlikviduje…

Uf, i když to v realizaci tedy hodně skřípalo, tak konečně moje první letošní výhra v soutěži! Snad možná i zasloužená a snad možná i nebude ani ta poslední!


Mikrut Dariusz-Muratidis Nikos

Nikos měl Elově nejsilnějšího soupeře a ještě k tomu se mu moc nepovedlo zahájení. To „přirozené“ vývinové 7. - Jbd7 se do koncepce černého opravdu moc nehodí. Naštěstí ani soupeř nebyl na začátku partie asi ještě plně koncentrovaný a místo, aby černého pozičně umačkal, tak mu umožnil i díky malé taktice získat naprosto luxusní hru. Neštěstí však bylo v tom, že Nikos ztrácel hodně času na přemýšlení a tak mu asi kolem 18. tahu zbývalo pouhých osm minut na přemýšlení. To je zoufale málo a logicky tedy z nedostatku času pramenila i série ne moc povedených tahů. Pozice se zhoršovala čím dál více a Nikos měl pocit, že je přehráván… Ale ještě před úplným koncem partie se stalo něco hrozně moc zajímavého! Pojďme se na to podívat společně. Bílý na tahu:

diagram 2

Černý je opravdu prakticky přehrán, má pěšce méně, bílý má nebezpečného volného pěšce na c6, černý nevhodně umístěny všechny pěšce na bílých polích. Přesto je zde však ještě třeba něco malilinkatého dořešit – visí střelec na f3. Co s tím? No tak ho dáme třeba na pole e4, ne? Tam vypadá pěkně – napadá pěšce na g6 a na případný šach schováme krále na h3 a je to…Přišlo tedy opravdu 35. Se4 Df2+ 36. Kh3 a černý se vzdal… Co je na tom tak zajímavého, že si to zasloužilo svůj vlastní diagram? Dobře, řeknu vám to! Ale tím vám to samozřejmě ulehčím a prozradím dopředu celé kouzlo. Tah 35. Se4? je hrozná chyba! Tak a teď už víte to, co Nikos nevěděl. Myslím, že ani v jeho psychickém rozpoložení to ani nebylo možné v tu chvíli v časovce najít. Ale ani když to víte, a jste v klidu, tak to asi není úplně snadné, co? No tak dobře – nebudu už vás déle napínat! Pozice je rázem remíza!!!

Šach ano, ale na jiném poli: 35. – Da2+!! Je to věčný šach 36. Kh3 De6+. Pokud půjde král jinam, tak bílý ještě prohraje. Je tam totiž např. po 36. Kh1 naprosto zákeřné 36. - Vxd1 37. Vxd1 De2 a najednou visí věž na d1 a střelec na e4. Bílý tedy měl jít určitě střelcem až na d5…

No je to sice velká škoda promarněné šance, ale uznávám, že najít to za šachovnicí a v silné časové tísni je velmi těžké. Samozřejmě s počítačem v zádech je každý hned chytrý, ale za šachovnicí je to něco úplně jiného…


Pavelek Karel-Czerw Dawid

Karel mě velmi mile překvapil. I když si pořád stěžuje, že ty moderní zahájení moc nezná, tak se odvážil jít s mladým hráčem do na vědomosti dosti těžkého zahájení – urychleného draka. A nevedl si věru vůbec zle. Chvílemi to vypadalo i na to, že by mohl vzít otěže partie do svých rukou. Jenže to se bohužel nestalo. A Karel to nakonec ve složité pozici, kdy si vzájemně soupeři šli po krku ne moc dobře zabezpečených králů, ve své snaze trochu přepálil. Černý naopak udržel nervy na uzdě, vše poctivě propočítal a nakonec slavil vítězství.

Karel po partii říkal, že vůbec neví, kde vlastně udělal chybu a proč se mu to nakonec rozsypalo jako domeček z karet. Tak samozřejmě tady nejsme na rozboru partie, ale v popularizačním článku. Nicméně i tak bych možná viděl dva momenty na zamyšlení. První je strategický a trochu i psychologický. Byly asi dvě příhodné chvíle, kdy bylo docela zajímavé se v hlavě přepnout z čistě útočného stylu na styl poziční. Mělo se zapomenout na pokusy dát soupeři mat někde pomocí věže na h-sloupci a místo toho raději od této konfrontace ustoupit a schovat si krále vlastního pomocí rošády. Pak se poohlídnout po pěšcových slabinách na b7 a e7. Tak samozřejmě bílý by měl taky dva slabé pěšce, ale i tak by asi držel mírnou poziční iniciativu – protože s napadáním by začal jako první a později by se také mohlo ukázat i postavení černého krále jako méně bezpečné než toho bílého. Druhý moment je asi problém špatného propočtu variant nebo špatného rozhodnutí – tah 26. g4 nebyl dobrý a ztrácí pěšce…


Kubicka Anna-Rambousek Jan

Honza rozehrál své oblíbené zahájení – Aljechinovu hru a hned záhy se překvapivě pustil do útoku na bílého krále. Ten však nebyl úplně dobře připraven a postrádal větší podporu ostatních figurek, zejména jezdec na b6 a černá věž na a8 (vlastně i ta na f8 moc nepomohla) vůbec nic nedělala. Bílá nepodlehla žádné panice, všechny případné hrozby odvrátila, sebrala jednoho pěšce, zkoordinovala své figurky a bylo bohužel po partii…

K průběhu nejen této partie mám snad jen jednu malou poznámku. Vše si samozřejmě asi Honza už nejednou vyřešil sám se sebou. My to, ale přece jenom nedá - zdá se mi totiž, že Honza je svým založením vyloženě raději hráč spíše útočného stylu než toho pozičního. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto pochopitelná volba zahájení královská indická. Ale proč Honza tak rád hraje Aljechinku, která je supernáročná na různé jemné poziční manévry, to už mi je jasné méně. Nemůžu se zbavit dojmu, že by se mu lépe hrála nějaká ostrá sicilka, nebo možná i moderní pircka nebo něco podobného…


Pardy Martin-Sobek Jaroslav

Z Martina se pomalu stává specialista na oběti dam. Tedy samozřejmě, aby nedošlo k mejlce - ne těch skutečných, ale pouze šachových. Je to už třetí partie v této sezóně, kdy se uchýlil k této své oblíbené zbrani… Zatím z toho však moc prospěchu nebylo – jen jedna remíza. Tato partie však mohla všechno změnit a Martin mohl dokonce naplno bodovat. Černý totiž v pozici na diagramu:

diagram 3

Asi nezvážil dobře všechna budoucí rizika (nebo se možná přehlédl) a sebral přiotráveného pěšce na f5 27. – Dxf5? Přišlo velmi vynalézavé 28. f3! Dxf3 29. Vf1 Dxh3 30. Sxe4 (střelec je pro vazbu na d-sloupci nedotknutelný) a je to figurka za tři pěšce. V dané pozici je už těch figurek za dámu příliš moc! Kdyby se ještě podařilo je trochu zkoordinovat, tak budou určitě více nebezpečné než pěšci černého. Tohle se hraje pohodlněji určitě více bílému.

V dalším průběhu probíhal těžký nepřehledný boj, kdy se miska vah mohla překlonit na jakoukoliv stranu. Čistý trojtip. Nakonec však přece jenom vůdce černých figur ukázal větší herní praxi a Martina přehrál. Ale bylo to jen o fous a častokrát přitom černý kráčel na úplné hraně rizika. Myslím si, že takhle se na výhru už hodně dlouho nenadřel…


Olšar Jaroslav-Záleský Karel

Měl jsem pocit, že zahájení se povedlo spíše bílému a získal o malý chloupek lepší pozici. Ale postupem času se maličká výhoda vytratila a zůstala z toho pozice, která byla velice vhodná na dlouhý manévrovací boj. Už jsme to tu jednou v zápase měli – objektivně asi naprosto rovné postavení, ale rozdíl byl v tom, že se to černému hraje lidsky lépe. Jedině on měl totiž aktivnější figurky a do budoucna i větší perspektivu získat iniciativu. Bílý toho moc neměl a figurky mu stály spíše v obranných pozicích a ani nebylo vidět, na co by mohl někdy zaútočit. Je to pouze psychologická výhoda, ale v lidském šachu hodně důležitá. Skoro každý člověk totiž raději hraje aktivně a útočí, než se brání. Takže se hrálo asi nějakých 30 tahů, kdy byl bílý přikován do pasivity až se dospělo do této pozice:

diagram 4

Jak vidíte, tak se ještě nic moc velkého neděje, ale charakter pozice je pořád stejný. Bílý nemá do čeho píchnout a žádnou ze svých figurek nic nenapadá. Naproti tomu černý má všechny figurky aktivní. Tento stav už trval hodně dlouho a tak není divu, že to bílý už nevydržel a rozhodl se do toho konečně prásknout! Zahrál aktivní tah: 48. Sb3?? a bylo po partii 48. – Jxb3 49. Vxb3 Sb6 a jéje kvalita je fuč… bílý se okamžitě vzdal

Opět jako po několikáté, musím Karla velmi pochválit za soustředěný a bojovný výkon. Tentokráte si ten bod doslova a do písmene přímo vyseděl. Klobouk dolů i před jeho dosavadními výsledky 5,5 bodů ze šesti (a to se silnými soupeři!) je přímo fantastické. Teď už jen zbývá si přát, aby se ještě někdo další z družstva také přidal…


Chwistek Karel-Zimniok Lubomír

Karel byl ve střední hře donucen svým soupeřem k oběti figurky za tři pěšce. Po několika výměnách se dostal do této pozice:

diagram 5

I přesto, že tady má bílý stále figurku méně, tak je asi pozice pořád přibližně v rovnováze. Problémem je to, že za bílého je zřejmě nejlepší nepouštět se do žádných velkých akcí a nechat si ukázat jak vlastně černý bude chtít hrát na výhru. No jo jenže takové pozice lidé tuze neradi hrají. A tak i Karel přemýšlel, kde by mohl hrát něco aktivního, až vlastně vymyslel svoji vlastní sebevraždu. Tah 30. f4 je sice možná ještě hratelný – i když to stojí pěšce, tak na druhou stranu omezuje působnost černého střelce a vylepšuje postavení svého krále 30. – exf4 31. Kf3 Vf8 pak však přišla ještě další myšlenka oběti věže za postup spojených pěšců g a h. Myšlenka sice hezká, ale měla při provedení jeden velký taktický nedostatek a bylo rychle po partii: 32. Vgg4 Ke6 33. d4 Vh8 34. Vxf4? (škoda i tato pozice je totiž ještě velmi blízko remíze) Sxf4 35. Kxf4 Vxg6! (vazba věže na h4!) no a to je právě ten problém, teď se už žádný pochod pěšců konat nebude a je konec. Bílý se okamžitě vzdal. Co se dá dělat, je třeba to zopakovat – ne vždy vede aktivní hra (v mírně horší pozici) ke kýženým výsledkům…


Konečný Vladimír-Janeček Miroslav

Mirek si konečně mohl pěkně zahrát se soupeřem, který ho zase až tak moc v Elo bodech nepřevyšoval. A byla to dobrá partie. Mirek po jednom ne moc povedeném tahu soupeře získal pěšce. Bílý za něj až tak moc neměl, snad jen dvojici střelců a nějaký ten bordel na šachovnici. Bylo třeba hodně počítat, aby se někde nestala nějaká hrubá chyba. Mirek tím vším prošel celkem bez poskvrnky a dostal se dokonce až do střelcové koncovky s pěšcem více! Ta se však ukázala jako silně remízová. A opravdu z toho už nic než jen půl bodu vytěžit nešlo. Přesto gratulace – je to od Mirka první bodový zisk pro A družstvo! No a příště se to třeba podaří ještě lépe a bude z toho první výhra!


Malý dovětek:

Uf, když to tak po sobě čtu, tak to je hrůza. Všem rozdávám nějaké rady… ale abych něco vymyslel také pro sebe, aby se má hra zlepšila, tak to už né. No vidíte – stačí jedna překvapivá výhra v soutěži a váš kapitán už je pak hned úplně mimo realitu a chytrý jak mistr světa-omeleta.



Martin Mužík


Poslední úprava Sobota, 26 Leden 2019 10:44
 

Powered by Joomla!. Valid XHTML and CSS.