TJ Slezan Opava, z.s.
podporují v rámci svých dotačních programů:
Statutární město Opava Moravskoslezský kraj Ministerstvo školství, mládeže a sportu ČR
TJ Slezan Opava Šachy S FM „C“ to dopadlo jako vždycky
S FM „C“ to dopadlo jako vždycky Tisk Email
Čtvrtek, 03 Leden 2019 00:49

hráno dne 16.12.2018


BŠŠ Frýdek-Místek "C"


KVS EKODIVIZE Opava

Benčo Pavel Z

2202

½

-

½

2164

Mužík Martin Z

Kuchař Matěj Z

1994

½

-

½

2113

Pavelek Karel Z

Tauš Martin Z

2097

1

-

0

2013

Rambousek Jan Z

Kozel Jiří Z

2102

1

-

0

1999

Pardy Martin

Milat Patrik

2074

0

-

1

2011

Záleský Karel

Vantuch Lucian

1949

0

-

1

1998

Chwistek Karel

Mavrev David

1820

½

-

½

1993

Vícha Martin

Laurincová Kristýna

2002

1

-

0

1704

Janeček Miroslav


4 ½

-

3 ½



K tomuto zápasu mne nenapadá lepší komentář, než který svého času použil bývalý již zesnulý „úspěšný“ ruský premiér Viktor Černomyrdin: „měli jsme jen ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky“.


Když to převedu na tento zápas, tak se to dá říct asi takto: Ať v zápase s Frýdkem-Místkem děláme, co děláme, tak to dopadne „jako vždycky“. A my odcházíme většinou s prázdnou... Dnes mne to mrzí o to víc, že jsem byl hodně dlouho přesvědčený, že tentokráte bez výhry domů nepojedeme. Bohužel nakonec z toho nebyl pro nás ani ten jeden ušmoulaný bod za remízu. Je to obrovská škoda, protože tak oslabený Frýdek-Místek (spousta jejich hráčů hrálo mezinárodní šachový turnaj Talent Cup) zase už dlouho nepotkáme... Naše sestava měla v předvánoční čas k ideálu sice taky hodně daleko, ale skoro vždy se rozhoduje na šachovnicích a tam to nevypadalo věru zle. Pojďme se podívat na některé z nich:





Benčo Pavel-Mužík Martin

Partie se mi hrála velmi dobře, protože soupeř zvolil naprosto neškodnou a nenáročnou variantu Philidorovy obrany. Hra se velice rychle vyrovnala. V momentě, kdy bych jako černý, pokud bych chtěl hrát na výhru, musel obětovat pěšáka, mi soupeř nabídl remízu. To byla výborně načasovaná nabídka v pravý moment. I když jsem se na delší dobu zamyslel, tak jsem v propočtech sice nějakou kompenzaci cítil, ale vždy se mi zdála jako ne úplně dostatečná (navíc jsem měl nejlepší tah zařazen až na třetím místě). Takže jsem s nabídkou raději souhlasil. Zpětně v klidu domova to vnímám jako dobré rozhodnutí. Přece jenom nehraji jen sám za sebe, ale mám i odpovědnost za celé družstvo.

 

Pavelek Karel-Kuchař Matěj

Karel před partií v autě vyjádřil trochu obavy, že ty zahájení se mu v poslední době hrají nějak špatně, protože je moc nezná. My jsme se ho však snažili přesvědčit, že si s tím nemá lámat hlavu, protože na té naší úrovni není nikdo žádný odborník a že to má hrát s citem k figurkám. Tak se i stalo a Karel to stavěl docela logicky a neměl žádný problém. Po jednom neopatrném tahu soupeře 15. – Ja5 se z něho stala dokonce šelma snažící se dorazit zmítající se kořist. Karel hrál s velkou chutí a silou, (chtělo by se říci „skoro jako za mlada“, ale to je samozřejmě nesmysl, protože Karel je stále mlád!) a dvakrát za sebou obětoval jezdce na poli d5! Poprvé ho soupeř raději nevzal, podruhé už mu skoro nic jiného nezbývalo a vrhl se tedy do nerovného boje o záchranu holého života svého krále, na kterého se vyřítilo spoustu hladových bílých figurek:

 diagram 1

Až do této chvíle to hrál Karel excelentně. Král na g6 je ve smrtelném nebezpečí, souhra černých figurek za moc nestojí, černého brání prakticky jen střelec na f6. Jak však pokračovat v útoku a jak vytvořit matové hrozby? Není to vůbec jednoduché! Karel přemýšlel a přemýšlel, ale prakticky nic zásadního nevymyslel a zahrál jen 25. Df5+ Kf7 26. Ve6 Dc5 (nabídka remízy, kterou jsme doporučili nepřijímat) 27. Vxf6+ gxf6 28. De6+ (pokud zde někde ještě hrát na výhru, tak jedině 28. Dd7+, ale zkuste k tomu najít odvahu s pár minutami na hodinách) Kg6 29. De4+ Kf7 30. De6+ a za pár tahů se hráči dohodli na remíze. Pojďme se však vrátit k pozici na diagramu. Co byste hráli?


Ještě než vám to prozradím, tak vám k tomu povím malou příhodu. Šel kolem této partie druhý Karel tentokrát Chwistek, ležérně na to koukl koutkem oka a pak nám v zákulisí tiše říká: „já bych hrál 25. Ve7!!“. No tak to mne teda podržte! Když vám tento tah někdo ukáže, tak řeknete - aha no jasně, vždyť je to naprosto logické. Ale přijít na něj za šachovnicí je velice obtížné! Koukáte na to, pět minut pryč, deset minut pryč a pořád žádný nápad a ten král vám v propočtech furt někam utíká. A pak se objeví nějaký mladík, co nad tím ani moc nepřemýšlí a šup během sekundy vám tam neservíruje nejsilnější tah! No, je to někdy opravdu k vzteku!


Když si to šachově rozebereme, tak je to opravdu jasné – tah 25. Ve7 odebírá pro krále nesmírně důležité ústupové pole f7 a samotnou věž nelze brát pro mat (25. – Sxe7 26. Df5 mat). Jediným způsobem jak ještě může černý král nyní uniknout z matové sítě je odevzdání dámy 25. – Dxd4! 26. cxd4 Sxe7 27. Dxa5, ale ani to pro černého nevypadá moc lákavě... Škoda tedy, kdyby to byl býval prvně jmenovaný Karel Pavelek dotáhl do úspěšného konce, tak to mohla být partie roku!

 

Tauš Martin-Rambousek Jan

Honza rozehrál svou oblíbenou královskou indickou a v situaci, kdy byl už trochu stísněn se rozhodl řešit problémy radikálním způsobem – obětoval figurku za dva pěšce:

diagram 2

Bezesporu se jedná o klíčový moment partie. Přišlo 17. – Sxg4? 18. fxg4 Jxg4 19. Kg2 Kg8. Já se však s tímto postupem nemůžu nějak vnitřně ztotožnit a proto jsem si dovolil označit ho otazníkem. Jde o to, že když už obětuji figurku, tak za to musím získat silnou kompenzaci, která bude velmi cítit. Tam musí lítat jedna hrozba za druhou a soupeř musí mít zamotanou hlavu. Když však už hned následující tah po oběti následuje uschování krále na bezpečnější místo, tak je určitě něco špatně... Navíc bílý sice postrádá pěšcový kryt svého krále, ale na pomoc mu velmi rychle přispěchají ostatní figurky, co tam bude mít černý? Jen dámu a jezdce? To se mi zdá trochu málo...


Z mého pohledu tedy bylo figurky škoda... partie pak pokračovala sice v bojovném duchu ještě dlouho, ale šlo vlastně jen o to, zda bílý udělá nějakou chybu nebo ne. Pokud neudělá, tak je partie vlastně rozhodnuta. Bílý to hrál celkem solidně, ale přece jenom v jeden moment trochu polevil a mohly nastat komplikace. Na 30. Kh1 mělo přijít Ve3!, to se však bohužel nestalo. Jediný moment, kdy měl černý šanci na záchranu Honza neobjevil a tak se velice brzy jeho postavení ocitlo v naprostých troskách...


Pardy Martin-Kozel Jiří

Martin se tak trochu obětoval pro tým. V době, kdy by měl raději ležet v posteli a kurýrovat se. Tak se s vědomím toho, že jinak bysme k zápasu jeli pouze v sedmi lidech, rozhodl přece jenom na ty šachy jít. Bohužel se nedobrý zdravotní stav projevil i na jeho hře a prakticky někdy zhruba od takového 18. tahu, byl svým soupeřem přehráván a jeho pozice se horšila a horšila. Martin však, jak ho známe, nezahodil flintu do žita a přesto bojoval nejen s začínající nemocí, ale i s pozicí. Snažil se vše zkomplikovat zajímavými obětmi nejprve kvality a pak dokonce i dámy. Když se zdálo, že by to mohlo vyjít a Martin měl „svoji tradiční“ betonovou pevnost, tak se dopustil naprosto fatální hrubky:

diagram 3

Není vůbec jasné, kudy by mohl černý do pevnosti bílého proniknout. Krále asi vylepšit moc nejde. Se střelcem je to také těžké – ten kryje pěšce na e5. Pokud by tuto povinnost měl přenechat černému králi, tak ten bude mít zase potíže se šachováním od bílé věže. Opravdu nevím. Černý proto možná zkusil jít nějak na pěšce h3 a zahrál 53. – Dh1 a možná se mu ani ve snu nesnilo o tom, že přijde totální zkrat bílého 54. Kf2??. Teď už by to totiž vyhrál snadno snad skoro každý: 54. – Sh4+. Kruté vystřízlivění. Padesát čtyři tahů se o něco snažíte a pak vše zahodíte pouhým jedním neopatrným tahem. Bílý se okamžitě vzdal. Dokončit tuto tragédii ještě dvěma tahy 55. Ke2 De1 56. Df2 mat, už opravdu nechtěl...


Milat Patrik-Záleský Karel

Opravdu nádherná partie. Možná ani ne tak proto, že by byla naprosto bez chyb. To asi ne, nějaké ty chyby se určitě vyskytly na obou stranách. Ale tady to byla čistá esence radosti z šachu. Oba hráči si totiž šli bezmilosrdně po krku. Pro nezúčastněného diváka to musela být radost sledovat, po celou dobu to bylo napjaté jako kšandy a vůbec nebylo jasné, kdo se bude nakonec radovat. Čistý trojtip. Visící figurky, pěšci lítali vzduchem, ohrožení oba králové... Mne se to líbilo moc! A možná i o to více, že to tentokráte vyhrál náš hráč. Vyzdvihovat nějaký rozhodující moment partie diagramem by byla asi škoda. Nebudu to kazit. Nechám to tak a možná doporučím – přehrajte si to a zhodnoťte sami...


Chwistek Karel-Vantuch Lucian

Tak to vám tedy řeknu, tady to byla naprostá demolice soupeře. Škoda jen, že ke konci asi dvakrát Karel minul třítahový mat, mohlo to být ještě více sexy. Ale i tak výborný výkon!


Hrála se zavřená sicilská a vše probíhalo nějakou chvíli podle šablon. Bílý hraje na královském křídle, černý se snaží vymyslet něco na dámském. Pak se však něco stalo a černého pozice se začala jistojistě rozpadat jako domeček z karet... Pátral jsem, co se vlastně stalo špatně, že to nabralo takový rychlý spád. Myslím, že by to mohl být asi tah 10. – h5, který se do koncepce černého vůbec nehodí a spíše pomáhá bílému. Inu někdo, kdo říkal: „nehrej (neoslabuj se) na křídle, kde jsi slabší“ asi věděl, proč to říká... Ale mohu se samozřejmě mýlit a příčina byla někde úplně jinde. No, co však oni jsou, jak už jsem zmínil dříve, ti mladí hodně dobří a chybu si jistě dokáží najít sami, bez nějaké (možná i špatné) nápovědy...


Mavrev David-Vícha Martin

Po pasivně odehraném zahájení se Martin dostal do mírně horší pozice. Nic si z toho však nedělal a dál si hrál to svoje. Soupeř nenašel recept jak svou pozici ještě více zesílit a naopak se dostal do velkých potíží jak s pozicí, tak i s časem. Čím je však tato partie naprosto unikátní je sehraná časová tíseň ze strany bílého a s tím spojená šachová psychologie. Podívejte se na to:

diagram 4

Pozice už se černému moc nezdála a měl pocit, že svou šanci na výhru někde minul. Proto se raději nastavil do modu, že remízka bude dobrá a spočítal si naprosto „neprůstřelnou“ remízovou variantu. Začal tahem 36. - gxf4 na což má bílý jedinou odpověď 37. Ve4, zahráno pochopitelně velmi rychle. Martin chvíli přemýšlí a prověřuje, zda by přece jenom neměl hrát nějak na výhru. Nakonec sám uzná, že už asi ne, že už by to bylo na hraně rizika a tak se jako vzorný hráč jde ještě pro jistotu zeptat kapitána, zda bude stačit „jen remíza“, že prý se bílý zachrání věčným šachem... Bílý čeká na verdikt s našpicovanýma ušima, přece jenom jsou to nervy – časovka a pozice ještě před několika tahy nebyla nic moc. Přijde vysvobození? Kapitán dává souhlas. Martin si sedá k partii, rychle provede tah 37. – fxg3 a nabídne remízu. No co, tak to nevyšlo, soupeř tam bohužel ten věčný šach opravdu má... Bílý na nic nečeká a okamžitě bez přemýšlení podává ruku a souhlasí.


Tak co přátelé? Taky byste přijali?


Pokud ano, tak to máte ode mne za nedostatečnou! A teď si to sami vraťte a popřemýšlejte, co byste zahráli. Je to naprosto jednoduché. Cest je několik. Počítač dokonce drze hlásí mat 10 tahem... Psychologie tohoto okamžiku je velmi zajímavá. Kdyby se Martin netvářil tak naprosto přesvědčivě, tak by se bílý možná o sekundu více zamyslel a průšvih by byl na světě...


Sranda je, že Martin žil v přesvědčení, že to zahrál dobře až do té doby než si doma, jen tak pro legraci, pustil tu silikonovou bestii. Málem mu prý vypadly oči z důlků a pak se musel ještě dlouho smát nad tou lidskou nedokonalostí…


Janeček Miroslav-Laurincová Kristýna

Velká Mirkova premiéra za A družstvo. Přestože to měl extrémně těžké a dostal soupeřku o 300 Elo bodů silnější, tak si velmi dlouho nevedl vůbec špatně. Bez nějaké vážnější chyby dovedl partii k naprosto remízové jezdcové koncovce. V ní se však bohužel už neorientoval dobře a nechal soupeřce vytvořit si dva volné spojené pěšáčky. Ti byli daleko silnější než Mirkovi rozpojení. Takovou příležitost k výhře si už zkušenější soupeřka nenechala vzít. Škoda. Jezdcové koncovky sice dokáží být někdy prevít, ale tato opravdu šla celkem dobře držet… Stačilo jen nic velkého nevymýšlet a co nejrychleji rozjet svého volného a pěšce, nebo třeba jen prostě vyměnit na e6… Ale nevadí, zkušenosti jsou cenné a třeba příště už bude vše jinak…


Malý dovětek:

Malou zajímavostí zápasu je, že hned tři partie skončily přesně v 37. tahu a jedna těsně v 38.. Jaká je pravděpodobnost takové náhody? Když však opustíme téma takovýchto hříček, a vrátíme se do reality, tak si bohužel nejde nevšimnout, že jsme se po této prohře ocitli v pásmu družstev ohrožených sestupem. Pokud v něm nebudeme chtít zůstat, tak budeme muset v následujícím roce 2019, trochu více zabrat!


Na samotný závěr jsem si připravil pro všechny spoluhráče obrovské poděkování za dosavadní účast i předvedenou hru a přeji všem hodně radosti nejen ze šachové hry, ale i v osobním životě také v roce 2019!


Martin Mužík


Poslední úprava Čtvrtek, 03 Leden 2019 00:56
 

Powered by Joomla!. Valid XHTML and CSS.