Předehra k dnešnímu zápasu začala vlastně již dva týdny zpět, kdy jsem se dozvěděl od Martina Mužíka a Karla Chwistka, že proti Dolnímu Benešovu hrát nebudou (prý na ně budeme levou zadní stačit i s náhradníky), protože pojedou navštívit naše hlavní město, a tam si zahrají s pořádnými soupeři. Držím jim palce, ať se jim daří, zatím bojují srdnatě (Martin má například ve startovní listině krásné číslo 100).

Trochu jsem dumal nad tím, kdo teda hrát bude a obeslal jsem emailem všechny mladé bojovníky (udělal jsem jen dobře). Zapomněl jsem na to, že nás hraje 8 a ne 9. Co teď s tím? Vyloučil jsem kapitána, když to tak zakombinoval a dal možnost zahrát si druhým. Ráno se nám trošku déle prospal Kristián, ale mobily fungovali, tak byl nabrán na lavičce kousek od domu, kde spokojeně odpočíval.

Cíl dnešního zápasu byl jasný, bojovat a nedat ani pěšáčka zadarmo, toho se všichni zhostili na výbornou. My jako hosté přijeli s šesti náhradníky!!! Domácí nasadili to nejlepší, co měli, z první desítky 8 borců (Tadeáš měl trochu obavy z Karla na první desce, tak raději hraje také v Praze, jsou tam prý hratelnější soupeři). Na domácích bylo vidět, že toto tedy nečekali, a to ještě nevěděli, že budou muset bojovat do poslední kapky krve, aby vyhráli zápas. Pro zajímavost bylo průměrné ELO domácích 2066 a našich borců 1801, takže bylo jasné, kdo je favorit. Po rozsazení k šachovnicím, dostali hráči Slezanu malé občerstvení od kapitána a poplácání po ramenou a šlo se na to.

Jak už to v poslední době bývá zvykem na našich domácích utkáních, tak se v klubovně objevili hosté daleko dříve než někteří domácí hráči. To však vůbec nevadí, neboť se nakonec všichni dostavili a mohlo se začít hrát… Krnovský tým je mi velmi sympatický v tom, že dává ve větším měřítku prostor mladým hráčům, kteří mají v mnoha případech možnost okusit takovouto soutěž poprvé v životě. Zprvu to vypadalo, že budou otloukánky soutěže, poté se jim však i díky nabytým zkušenostem podařilo získat alespoň nějaký bodík a v minulém kole dokonce první cennou výhru proti Pogo Budišov. To jim dává ještě docela reálné naděje na konečnou záchranu. My jsme byli samozřejmě v tomto utkání horkými favoriti, ale sami víte jak to někdy je. Souboj prvního s posledním má kolikráte překvapivý průběh i výsledek. My jsme naštěstí tentokráte žádné klopýtnutí nepřipustili a naopak nadělovali… Přitom se nám podařilo zopakovat i naši rekordní výhru proti našemu céčku ze druhého kola. Sluší se však ještě dodat, že tento výsledek je pro sympatického soupeře po bojovném průběhu asi až moc krutý. Určitě to vůbec nevypadalo, že budeme na závěr takto výsledkově dominovat. Ale dost už řečí a pojďme se raději podívat, jak to vypadalo na jednotlivých deskách. Vše se pokusím jako obvykle stručně okomentovat:

Tento zápas byl svým způsobem klíčový pro oba celky. Náš soupeř Lokomotiva Krnov „B“ si mohl případnou výhrou uchovat určité možnosti na záchranu, kdežto my měli o dost pozitivnější starosti, jelikož v případě výhry jsme mohli atakovat se 14 body třetí příčku, která by byla na dosah, pakliže i přihlédneme k tomu, že Rýmařov ani Lokomotiva Krnov „A“ neuspěli v již uplynulém kole.

Věděli jsme, že nesmíme soupeře podcenit, ale v našem táboře panovala dobrá nálada a na nic jiného, než jasný plnohodnotný zisk 3 bodů, nikdo z nás nepomýšlel. Tvorba sestavy dostala jednu vážnou trhlinu, když se Standa omluvil a tentokráte za nás nemohl nastoupit, a to nám pak velmi chybělo. Šanci dostali mladí šachisté a doufal jsem, že tuto důvěru uchopí za pačesy.

Soupeř pochopil podle rozlosování, že bodový zisk plyne s nasazením plné sestavy právě proti našemu celku. Kromě 1 hráče nastoupilo asi momentálně to nejlepší, co soupeř mohl poskládat, jelikož i u nich se nacházeli hráči, kteří hráli zcela bez formy. Zápas sliboval příjemnou podívanou a paradoxně rozložení sil pouze podle elového faktoru ukazovalo, že jsme my byli na tom hůře a maximálně vyrovnaně. Tento aspekt jsem však nebral až tak v potaz, jelikož psychické rozpoložení hrálo v náš prospěch i určitá kvalita nám seděla na rameni. Jenže jak už to tak občas bývá, sami si vykopeme jámu problémů a nemusíme ani prosit soupeře, aby nás tam do ní strčil, a dobrovolně tam padáme jako zralé hrušky a oponent nás už jenom mírně přikryje a odejde s vítězstvím v kapse. Nyní už pojďme na šachové partie, rozhodně se bylo, na co koukat.

V sobotu 8. února proběhl 4. turnaj GRAND-PRIX krajského přeboru mládeže v rapid šachu. Po dohodě s Karlem Záleským jsem se této akce jako vedoucí zúčastnil já. Dělal jsem tuto akci po dlouhé době, tak jsem se s tím chvilku trápil, ale nakonec díky Karlově pomoci jsem to zorganizoval, vymeiloval, vytelefonoval tak, abychom na tomto turnaji nechyběli. Oproti předpokladům se nemohli zúčastnit bratři Šotkové z důvodu jarních prázdnin a dovolené v zahraničí a taky Standa Mlýnek, který měl už svůj program. Nakonec nás odjelo pět hráčů čtyřmi auty(!) a vedoucí! Měl jsem trošku bobky z toho, abychom se všichni našli na místě určení, protože každý jel po vlastní ose, ale všechno dopadlo dobře a v Havířově jsme byli včas.

Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol, tempem 2 x 15 minut + 5 s za tah dle pravidel FIDE. Na startu se sešlo celkem slušný počet hráček a hráčů, 174, ale rekord z Ostravy nebyl překonán. Bylo to především díky chřipkové epidemii, která nyní u nás řádí. I tak měli pořadatelé těžkou hlavu s tak velkým počtem dětí. Hrací místnosti byly v několika poschodích, čímž se dost odrovnalo moje koleno i záda. V přízemí hráli HD 18, ve druhém poschodí HD 10, 14 a ve čtvrtém poschodí HD 12. Dost jsem se zpočátku nalítal, ale pak jsem to vzdal, protože mi už nesloužilo zdraví.