|
Do krásné narozeninové neděle jsem se probudil s vědomím, že se od nás žádné body nečekají, že nad nominací některých hráčů panuje trochu rozpor, že na první šachovnici mě čeká Boris Pavlásek, takže opravdu samá pozitiva a sociální jistoty. Je velmi vtipné, když přesně nevíte, co máte dělat. Snažíte se, si nějak sesumírovat myšlenky, abyste nepůsobil jako sněhulák v létě na saních. Při stavění šachovnic se nám povedlo při prvním pokusu postavit pouze 7 a hodiny se snažily o to, abych je nedokázal nastavit. Velkou radostí bylo to, že tým dorazil kompletní. Náš soupeř přijel se silnější sestavou, ale já se už v pátek trochu popichoval s Markem Nábělkem, že stejně vyhrajeme, jelikož zkrátka na to máme. Samotný průběh jednotlivých partií jsem nestíhal sledovat, jelikož pan Boris se rozhodl, že mě smete ze šachovnice a já si opravdu místy připadal jako na Milešovce, jelikož průvan na šachovnici byl značný. Kristián Havel: Dohrál z nás jako první a pokud máte zájem o Holandskou, tak ho běžte navštívit, jelikož ji umí bombasticky. Soupeře strategicky tlačil a tlačil, až soupeř zjistil, že vlastně nemá kam couvat. Černé figurky působily dojmem, že se krásně teprve zahřály a rády by si i zahrály, kdežto bílé figurky házely bílým ručníkem, jelikož prostě neměly, co nabídnout. Byla to pěkná práce, navíc Kris využil výborně i svůj čas, takže za mě obrovská spokojenost a budu jenom rád, když opravdu bude hrát Kristián každý zápas. Robin Olšar: V Sicilské to dnes na šachovnici vypadalo tak, že Robin za černé je zkušený pedagog, který odhaluje bílému = studentovi jeho chybné tahy. Během celé partie působil tak klidným dojmem, že jsem měl pocit, jako by zrovna relaxoval na pláži a popíjel nějaký drink. Stoický klid nám přinesl tedy druhý bod a tímto i moc Robinovi děkuji za výhru a doufám, že ještě mnohokrát nastoupí za náš tým. Lukáš Palyza: Nad jeho nominací určitě vyplynulo mnoho otazníků a sám jsem věděl, že pokud se Lukášovi partie nepovede, tak jsem za to rozhodně odpovědný. Abych trochu vysvětlil důvody nominace, tak Lukáš nehraje ani Okresní přebor jednotlivců, takže jsem chtěl vidět, jak si poradí v Krajské soutěži, aby si trochu navykl na tempo hry. Bohužel dnes to za černé nebylo nic extra, ba naopak nepříliš kvalitně zahrané zahájení se podepsalo nad celou partií, kdy za bílé hrající soupeř uplatnil výhodu až do koncovky, kde byl jasně lepší, takže černý král se musel sklonit. Lukáš v následujících týdnech dostane 100% volno a bude pilně trénovat v páteční skupině. Pevně věřím, že si v první polovině roku 2019 za Céčko zahraje. Mirek Janeček: Velmi mě mrzelo, že se Mirek před polofinále nenaladil na vítěznou notu. Na druhou stranu za bílé odehrál na své poměry příjemnou aktivní partii, kdy se postupně vyměnily všechny lehké figury, až z toho vznikla věžová koncovka s pár pěšci. Ke cti k Mirkovi, tak remízovou koncovku se snažil vyhrát, ale bohužel to opravdu nešlo. Takže po nabídce soupeře s otázkou remízy se sice vrtěl na židli a chtěl hrát, po poradě s kapitánem však dal za pravdu, že pozice je úplně remízová. Každopádně pěkný výkon a věřím, že na něj Mirek naváže i v dalších zápasech. Tomáš Witássek: Tom oprášil středověkou teorii, že kdo útočí, ten přeci jen má více šancí zvítězit, i proto jsem ho dal na sedmou šachovnici, jelikož s bílými figurami si opravdu rozumí. Na soupeře od úvodu vyběhl jako hladový bernardýn, hledal skuliny a útočil. Mírná převaha tam byla, ale nic konkrétního, co by ho katapultovalo do výherní pozice. Nakonec však svým tlakem soupeře přiměl ke špatné obraně a zkušeně jako vojevůdce rozrazil beranidlem hlavní bránu a soupeř kapituloval. Čistá věž navíc v koncovce hovoří za vše. Vynikající výkon, a pokud bude čas, tak určitě i Tom se do sestavy dostane mnohokrát. Luboš Kozák: Přiznám se, že tuto partii jsem sledoval úplně nejméně, takže ani nevím, jak se to stalo, ale najednou měl bílý na hodinách pod 10 minut a karta štěstí se pomalu začala obracet. Bílý hledal a snažil se zkomplikovat pozice, jenže černý využil časové tísně bílého a nepříjemnými tahy svazoval bílého tak šikovně, že nakonec bílý, přestože stál o něco lépe, tak špatným úhybem figur dal sám sobě šach mat. Soupeř sice toto přehlédl, ale vůbec mu to nemuselo vadit, jelikož do koncovky by měl o čistou dámu více. Nebylo, co řešit, ale velmi si vážím toho, že bílý i pod jednou minutou hrál srdíčkem a bojoval jako lev. Příště se už určitě bude Luboš radovat, jelikož je to kvalitní hráč a jsem rád, že je právě v našem týmu. Jan Hromada: Partie byla pozvánkou na téma: Chvíle poezie. Černý si vůbec nedělal hlavu s tím, že hraje až po bílém. Rozhodl se, že svoje figurky vhodně nasměruje ke směru bílý král a vyhraje. Dlouho to tak vypadalo, jenže bílý vždycky našel nějakou obranu. Pak se situace mírně na šachovnici změnila. Honza však prokázal fantastický cit pro pozici a ve vhodné chvíli vyměnil svoji věž za střelce a jezdce, takže vznikla koncovka, kde oba hráči měli dámu a věž, jenže náš harcovník měl o 3 pěšce více. Takže když dáma dala do vazby dámu, došlo k výměně, tak soupeř pochopil, že takovou věžovou koncovku hrát nechce, takže se vzdal. Tato výhra přinesla i celkovou výhru pro domácí celek. U partie jsem na konci seděl, držel palce a věřil svému spoluhráči. Udělal nejen mi velkou radost.
Zajisté nyní čekáte na to, kde je moje jméno, inu jako vždycky, rád Vás provedu celou partií. Nyní sice pouze psaným textem, ale přece bych Vás neochudil moji milí čtenáři.
1. Šachovnice Martin Rell (1511) x Boris Pavlásek (2087)
Na zápas jsem se opravdu těšil, jelikož jsem věděl, že si zahraji s dalším vynikajícím hráčem a je to i určitá příležitost, jak si dokázat, že jsem se trochu v šachu zlepšil. Samotná partie probíhala v zajímavém duchu, po vzoru svého trenéra jsem se rozhodl, že obětuji pěšce za dvojici střelců a zkusím velkého favorita po diagonálách pořádně trápit. Nachystat si figurky na aktivní pole a číhat na příležitost, jak zkomplikovat danou pozici.
Očekávání jsou nějaká a pak realita vypadá někdy zcela odlišně. Toho pěšce jsem opravdu soupeři dal a měl dvojici střelců. Dokonce ten jeho zisk pěšce nebyl tak zajímavý, jelikož to byl dvojpěšec. Po hodně dlouhé době jsem zahrál velkou rošádu, což u mě nebývá zvykem. Každopádně v této sezoně máme opravdu zajímavé tréninky s Radkem Caletkou nejen na Sicilskou, takže ji začnu hrát určitě více. Můj soupeř se mě rozhodl nejdříve na šachovnici zválcovat a využít mé neznalosti hloubky v zahájení, jelikož oproti němu jsem přeci jen stále novic. Hrálo se v podstatě jen na můj čas, ale za to jsem si řádně mohl zapřemýšlet. Konečně v devátém tahu se mi povedl dílčí úspěch, když se soupeř napoprvé zamyslel na delší dobu, což mi vlilo trochu více energie do žil. Na druhou stranu při domácí analýze jsem pochopil, že se mám i nadále, co učit, jelikož můj propočet, že dvojice střelců by mohla tuto pozici udržet byla správná, ale provedení už pokulhávalo. Snažil jsem se soupeře trápit, převáděl jsem věže na volné sloupce, zbavil ho dokonce i rošády. V jednu chvíli jsem si natolik věřil, že jsem panu Pavláskovi nabídl remízu, při hlubším proniknutí do partie to bylo ve chvíli, kdy pozice byla zcela rovná, což mě až zaskočilo. Na druhou stranu při střední hře jsem nepostupoval zcela správně, takže jsem se i díky tomu dostal do časové tísně, kdy jsem hrál pod 10 minutami. Mohl jsem se dostat do prohrané věžové koncovky, kterou bych zkusil tahat, ale vím, že bych to na 90% neudržel. Přeci jen, ten pěšec navíc po výměně figur se konečně začal projevovat, jenže do věžové koncovky jsem se nedostal, protože můj poslední tah byla solidní hrubka, po které jsem ztratil kvalitu nebo dokonce celou figuru, takže jsem se musel vzdát. Pokud bych zhodnotil svoje působení, tak jsem nehrál špatně, ale to rozhodně na první desku nestačí. Myslím si, že je jasné, že se musím zlepšit a vím, že mám k tomu solidní prostor, takže na tom zapracuji. Jako další domácí úkol mám to, abych lépe zvládl své kapitánské povinnosti, čímž děkuji Tondovi Viláškovi, který mi hodně radí a pomáhá, toho si opravdu vážím. Zkusím být jistější při nastavování hodin a méně temperamentní při partii. Jak je vidět, mám toho opravdu hodně na zlepšení :) Nakonec bych chtěl opravdu moc poděkovat celému týmu, jelikož mi dal jeden z nejkrásnějších dárků k narozeninám. Obdivuji všechny za jejich výkon, i když se třeba někdy partie nedařila, tak naši hráči bojovali až do konce a nevěšeli hlavu. Za sebe můžu říci, že jsem na své spoluhráče pyšný a doufám, že v dalším zápase na hostující půdě navážeme ne tento úspěch.
Šachu zdar a Slezanu zvlášť! S pozdravem Martin Rell.
|
