Zdravím po delší době všechny šachové přátele. Jíž delší dobu jsem neměl potřebu se nějak prezentovat, ale v tomto pochmurném Covid – 19 období mi to přijde celkem příhodné. Jelikož odebírám streamovací službu Netflix, tak jsem čirou náhodou přišel na seriálovou novinku, která se jmenuje Dámský gambit. Přečetl jsem si prvotní recenze, jelikož je to novinka a celkem mne překvapilo, že téma jako šachy může být na CSFD.cz oceněno na 92 procent. Patřím mezi lidi, kteří pokud je film nebaví, tak to přepnou a u seriálu jsem za posledních dvacet let vydržel jen u dvou. Černobyl a Brarstvo. Byl jsem zvědav, jak toto dílo docílilo tak vysokého hodnocení, jelikož u předchozích uvedených seriálů je jasné, že je to velmi atraktivní téma, ale šachy? Nu což, zapnul jsem první díl a hle? Málem jsem nestihl dojet na zámek na noční do práce a hned jak jsem dojel domů po dvanácti hodinách, tak jsem si uvařil kafe a šel na díl dva a pak tři. Spal jsem asi 3,5 hodiny a pak díl 4. Dnes jsem i s WC a uvařením kafíčka poseděl 4 hodiny u posledních 3 dílů se zataženým dechem. Nebudu Vám tu vykládat o čem to je, nechám odkazy, ale asi dvakrát se mi stalo, že jsem se nešel málem ani vyčurat. Prostě nechápu, že na téma šachy někdo vymyslel tak úžasný scénář a jelikož mám 164 cm velkou televizi a je to v HDR a sound bar a Dolby vision, tak opravdu je to vizuálně a zvukově naprostá nálož. Naprosto úžasně Netflix trefil šedesátá léta a herecké výkony (hlavní představitelka, má takové očiska, že hrát já proti ní, ta ji nabídnu remízu a pokud ji nepřijme, tak se jdu domů vybrečet). I pro lidi, kteří šachům zrovna neholdují a to právě mne zarazilo, tak příběh je napsán tak skvěle, že hlavní hrdince budete fandit více, než Rockymu Balboovi při souboji s Ivanem Dragem. Každý z nás má jinou povahu, jiné priority, práci, ale byl jsem překvapen, že jsem se tu i já našel a také i spoustu mých šachových kamarádů povahově. Závěrem bych chtěl říct, že na tomto seriálu jako konzultant pracoval i Garri Kasparov a všechny partie jsou tím pádem realistické i pro profi hráče, což je fajn. Jediná chyba je v překladateli titulků, jelikož ten neviděl šachy ani z vlaku a nic mu šachová notace neříká. Ovšem kdo hraje šachy, ten to pochopí a kdo je nehraje, tomu je to jedno. Upřímně i já si párkrát i poplakal a byl jsem zasažen do srdce. Tato minisérie je u mne v této době skvost a Netflixu za něj děkuji. Natočit na téma šachy něco tak úžasného, je pro mne malý zázrak.
V letošním KP je náš tým favoritem na sestup, proto jsme jeli na první kolo do Havířova jistě s pokorou ale zároveň s nadějí, že dobrý start do soutěže proti jednomu z ‚hratelných‘ týmů by nás mohl nastartovat směrem k záchraně. A šance na body jsme vskutku měli, mohli jsme bodovat naplno nebo aspoň se o body se soupeři rozdělit – nakonec jsme však odjížděli s prázdnou.
Začalo to dramaticky již v Opavě. Původní rozpis od pana Záruby (nikoliv Roberta) udával začátky zápasů na 10:00. Když přišel v minulém týdnu mail od kapitána Martina se sestavou, tak jsem se pozastavil nad tím, že sraz je 8:50. Vždyť za deset minut se do Havířova jistě nedostaneme, a to ani kdyby řídil Milan Kratochvíl. Zeptal jsem se na to Martina, a bylo mi řečeno, že zástupce kapitána má přece znát rozpis, a že se hraje v deset. Ups!
Uznal jsem chybu, ale nebylo pro mě velkým překvapením, když poměrně záhy přišel další email od Záruby, ve kterém již byl opravený čas začátků zápasů na 9:00. Martin tedy rozeslal mail našemu týmu, že sraz je o hodinu dříve, v 7:50, tento mail ale ne všichni četli a tak se stalo že náš milý řidič, Karel Pavlík, musel po Martinově telefonátu pořádně šlápnout na plyn svého elegantního černého Audi. Nicméně dorazili jsme do Havířova pouze s asi desetiminutovým zpožděním, což byl vzhledem k situaci úspěch. A nyní již k utkání.
To by člověk neřeknul, co teho v životě ešče zažije. Sic sem už stary cyp, ale ešče ni tak stary, abych se všeho teho dožil. Narodil sem se v době socializmu. To sme se fšecy oslovovali soudruhu, soudružko, tykali si, povědali češč robotě a oslavovali česke či světove hrdiny komunizmu jako byl Lenin, potem Stalinov, Brežněv, Castro či Hoči Min, Gottwald či Husák. Světovi teroristi z Palestiny (ni ze Štěpankovic) byli naši kamaradi. Třydni boj se proměnil v ryk kontraverznich hesel typu Ať žije KSČ, Se Sovětským svazem na věčné časy, Republice více práce, to je naše agitace a dalšich cypovin. Fšecy zarobili skoro stejně, rozdil par korun a najvic zarobli dělňasi. To sem byl dycky nasmoleny, že oni se enem vyučili a měli vic chechtaku než ja, vysokoškolak. Fšadě se kradlo, ale nikomu nic něchybělo. V obchodach tež zas toho moc něbylo. Na urlab se jezdilo enem na vychod. Ale zato zdravotnictvi, škola bylo zadarmo, robota jista, bo gdo nechcel robič, šel za katr za přyživnictvi. To byla taka rozporuplna doba s diktatem z Moskvy.
Po delší době jsme tady zase se zpravodajstvím ze šachových soutěží. Podobně jako loni jsme doma přivítali Orlovou. Výsledek byl bohužel opačný, než jsme chtěli. A to i přesto, že jsme byli favorité, ale soupeř tomu šel více naproti. V době různých nařízení jsme větrali, co to šlo, málem nás vítr vynesl z hrací místnosti. Na WC byla připravena dezinfekce rukou a pro ty, kterým to bylo málo byla nachystána speciální dezinfekce úst a žaludku :). Masku měl každý svou a používal ji dle vlastního uvážení.
Tak to je tedy naše sestava. Soupeře jsem nestačil vyfotit.
Už popáté v řadě mi bylo svěřeno, abych se stal vedoucím výpravy a hrdě nesl barvy našeho klubu do místa, které patří k mým nejoblíbenějším, a to je Frýdek-Místek. Tentokráte výprava čítala 9 členů, přičemž bylo 7 šmoulů a 2 šotci :). Jeli jsme už o den dříve, ale netušili jsme, co nás čeká za nádherný déšť, který nás kropil cestou na opavské nádraží. Když jsme se dokodrcali do Ostravy, tak nám ujel přípoj, nezbylo nic jiného, než pouze čekat a dát si vydatnou večeři. Vypadali jsme jako parta hladovců, která vidí jídlo po delší době, ale jinak byla zábava a naštěstí nám déšť ustal. Pak už se nám jelo snáze a o legraci nebylo nouze, až do chvíle, kdy jsme došli k ubytovně Paskov. Nikdy bych netušil, že proces ubytování může být takový stres, jelikož v jednu chvíli to vypadalo, že budeme hledat jiný nocleh, ale naštěstí všechno dobře dopadlo a my mohli jít spát a načerpat síly do dalšího dne.
Sobota: První den vždycky napoví, v jakém herním rozpoložení jsou jednotliví hráči nebo případně zdali jsou aspoň rozehraní, jelikož se může stát, že případná ztráta bodů zaručí, že v celém turnaji může na přední příčky zapomenout. Tuto nepříjemnou chvíli si vybral Kristián Havel (U20), jelikož v obou partiích prohrál, i když obě byly kvalitnější, než ostatní od našich hráčů, ale soupeři přežili kritické chvíle a poté zavěsili. Tonda Kozelský (U16), Denny Hulva i Ondra Kožiál (oba U12) si zažili u svých partií perné chvíle, které je dovedli do prohraných situací. Nesplnění základních pokynů vedlo k tomu, že hráli rychle, zbrkle, nepřesně a nekompaktně, takže se není čemu divit, že po prvním dni u nich svítila jako první číslo 0, i když Ondra uhrál aspoň jednu remízu.
