ZPRÁVY, ČLÁNKY

Dominikova paráda, Karlův chleba a zlatý bludišťák

23.01.2023

„Cesta k vítězství je pomalá, ale jistá.“ Ezop

Na hrad se valil jeden útok za druhým, ale odvážným mužům se stále nedařilo ztéci pevnost, která měla v sobě ukrytý poklad, po kterém prahne každý bojovník. Dusot kopyt a vířící prach nahrával obráncům, kteří s luky a šípy odolávali nájezdům lehké kavalérie. Najednou pročíslo vzduch znamení na obloze, kde se vzepjal jezdec na běloušovi, který udával směr, kam se mají jednotky posunout. Nyní už nebylo pochyb o vítězství, jelikož nová energie ochromila obránce a tajemné znamení shůry dáno nás dovedlo k cíli, aniž bychom o sobě kdy jakkoliv pochybovali.

Určitě si už každý z nás dal někdy předsevzetí, čeho by chtěl v novém roce dosáhnout. Našemu družstvu v krajském přeboru se jednalo o dílčí etapu, když si zvolilo možnost, že by se rádo dočkalo jakéhokoliv vítězství, aby se mohlo nadále vyhnout sestupu z prestižní soutěže. Skladba sestavy trvala déle než obvykle, ale ani drobné jiskry pochybností nezacloumaly s kapitánem, který si stál tvrdě za svým a věřil, že nastal čas, abychom uspěli právě v Šenově, kde se nám konzistentně daří.

Příjezd 8 natěšených hráčů deklaroval, že se bude bojovat dlouho a do poslední partie. Dým optimismu se rozptýlil pouze na chvíli, a to když jsme pohlédli na sestavu domácích. Ti se nás rozhodli porazit a vytasili všechny trumfy, které nabízely jejich rukávy. Ani nejlepší možná sestava nás nemohla zastavit, ba dokonce jsem cítil ze svých spoluhráčů, že chtějí uspět ještě více než obvykle, vytáhnout se a porazit silnější hráče, kteří na ně čekali za šachovnicemi. Posledním pohledem jsem se rozloučil se zápisem, obešel naše družstvo, kouknul se na surrealistické malby po stěnách a vydal se do těžkých dunících vod, které jsem měl rozmetat Poseidonovým trojzubcem.

7. šachovnice: Rudolf Kaminský vs. Martin Rell

Můj protivník byl povolán do zbraně, jelikož Šenov potřeboval nutně bodovat, aby se odpoutal definitivně od pásma sestupu, a to jsme nemohli dopustit. Po delší době jsem hrál s hráčem, jehož výkonnost se pohybovala nad hranicí 2000, tudíž jsem nechtěl nic podcenit a hrál jsem trpělivě od začátku až do samotného konce.

Jestliže jsem měl využívat trojzubec, oponent se vytasil s Torrovým útokem, tudíž promluvilo do souboje i mocné kladivo, které by mohlo rozmetat všechny naděje jediným úderem. Bil jsem se srdnatě a přemýšlel možná až příliš. Čas se začal výrazně překlápět v můj neprospěch a pozice byla stále dynamická a žádala si přesné pokračování.

Musel jsem si vybrat, která z koncovek je pro mě přijatelnější. Zvolil jsem si věžovou, jelikož se v nich cítím nejlépe. Samotné pokračování partie bylo v podstatě vynucené 17…c5 18. Dxd7 Vxd7 19. dxc5 bxc5 20. cxd5 Vxd5 21. Sf3 Vd2 22. Vxc5 Vxb2 23. Va5 Vd8.

Samotná pozice vypadá, že ztrácím pěšce na poli a7, ale měl bych případně adekvátní protihru po druhé řadě. Soupeř se rozhodl ještě vytlačit střelce a následně na chvíli získal pěšce, ovšem přehlédl, že mu doberu pěšce zpět na poli e4, jelikož pokud by dobral při výměnách i věž, dostal by mat na poslední řadě.

Nakonec jsme přešli do věžové koncovky, kde se vyměnil jeden pár věží, a zdálo se na první pohled, že stejně budu bránit koncovku o jednoho pěšce méně. Situace jsem se nezalekl a vymyslel taktický manévr, kterým jsem paralyzoval bílého krále od dobrání pěšce. Soupeř se po chvíli zamyslel a akceptoval nabídku remízy. 1/2 - 1/2

 

2. šachovnice: Robin Olšar vs. Marek Mrva

Pikantní souboj se odehrál na druhé šachovnici. Za naše barvy nastoupil Robin, který kdesi ve znameních na obloze hledal optimální formu v krajském přeboru, na druhé straně se nacházel hráč, u kterého jsme mírně očekávali, že bude odolávat tlaku Slavoje Poruby v I. lize.

Urychlený dráček vzlétl do povětří a mocně třepal křídly, až se vysílením rozhodl, že usedne tam, kde prve započal nebeskou pouť. Za celou partii se nepodařilo nikomu zaznamenat větší tlak, na pořadu dne byla ochutnávka jednotlivých výměn figur, z čehož pramenilo remízové vyústění.

Po posledním tahu 25…Sf6 se černý naklonil a nabídl Robinovi remízu. Ten nelenil a přesně podle nepsaných dohod přišel za mnou. Tentokrát jsme se domluvili, že nikdo z nás neudělá rozhodující chybu a remízu přijmeme.

Robinova remíza byla dobrým položením základu pro úspěch v utkání. Dokázal se vyrovnat silnějšímu hráči, jedné z nejsilnějších domácích vah. 1/2 - 1/2

 

6. šachovnice: Jan Hromada vs. Antonín Siwek

Poloslovanská se ocitla na desce a oba hráči se zhostili tohoto zahájení naprosto bravurně. Honza se pokoušel tlačit středem, ale soupeř nepovolil. Následovalo menší rozhodování a nepatrné náznaky na dámském křídle, kde černý pro změnu zavřel dveře, aby mu nefoukal vítr proti plachtám.

Nakonec se náš hráč pokusil přejít Rubikon přes královské křídlo a otevřené sloupce e i f, ale všechno bylo bez vítězného vavřínu. Mírná škoda, že Honza po celý čas partie tvořil a vymýšlel a protihráč si počínal jako zkušený obránce, který zná svůj val a nehodlá z něj vylézt za žádnou cenu.

Urputný boj za šachovnicí, Honza (vlevo) bojovně naladěný a soupeř pod drobnohledem spoluhráče.

Pouze v jednom momentu nachystal Honza na soupeře nepříjemnou léčku, ale ten si nenechal vpustit do kurníku lišku a odmítl pozvání a laskavou nabídku soupeře, že by dnes prohrál. I proto skončila partie po zhruba 3,5 hodinách zaslouženou remízou a skoré zápasu zůstávalo nadále vyrovnané. 1/2 - 1/2

 

8. šachovnice: Dominik Klapuch vs. Petr Čížek

Když Vortigern sužoval anglické, velšské i severské obyvatelstvo, marně se hledal bojovník, který by proti němu povstal s bájným mečem, který byl střežen samotným Merlinem a mohl jej vytáhnout pouze ten, kdo měl opravdový nárok na královský trůn.

V našem případě jsme se v sezoně potýkali s nedostatkem vítězství a málokoho by napadlo, že se na osmé desce vyrojí mladičký šikula, který bude kosit soupeře a dodávat týmu obrovskou energii i potřebnou naději.

Domča usedl za stůl i v Šenově a od prvních tahů jsme sledovali excelentní jízdu ve skandinávském podání. Výběr soupeře jsme odhadli ukázkově, a tak se mohl Domča svědomitě připravit. Soupeř si vybral slabší chvíli už v zahájení a po několika nepřesných tazích se potácel nad vážnou hrozbou vzdání partie.

A když se na ostatních šachovnicích nedělo nic podstatného, co by mohlo domácímu družstvu pomoci, začaly se zraky všech přítomných ubírat právě k osmé šachovnici, kde se černý dostával pod dvojitý tlak.

Z marných svízelů se černý pokoušel napadat figury s tempem, aby si mírně zlepšil pozici, která nebyla dvakrát chutná. Zde se ovšem dopustil i nepřesnosti náš hráč, když pokračoval 24. Va1. Nejpřesnější bylo krásné 24.c5!, které by dovedlo Domču k výhře ještě dříve.

Přestože počítač doma hlásí, že se pozice i vyrovnala. Za šachovnicí jsem viděl nadále jen jednoho vítěze. Kromě dobrého šachu hrálo do karet i rozpoložení domácích, kteří za mě až příliš chodili koukat na danou partii a dostali pana Čížka pod extrémní tlak, který absolutně neunesl.

Postupem času se mu pozice definitivně rozpadla, i když zkoušel různé možnosti. Po hrozbě postavení dámy se už raději vzdal a nechtěl si prodlužovat trápení. Zaznamenané vítězství se mimořádně hodilo a neoficiálně se podařilo Domčovi přesáhnout hranici 1800! 1-0

 

5. šachovnice: Rostislav Berezjuk vs. Martin Vícha

Martin dostal po delším čase možnost, aby ukázal své schopnosti. Ráno hýřil optimismem a skvěle zvládl řidičské povinnosti. Za šachovnicí ho domácí hráč nachytal v nedbalkách už v samotném úvodu partie. Martin se snad zapomněl v autě a neuvěřitelným způsobem mohl po deseti tazích podepisovat partiáře, jelikož udělal obrovskou chybu a ztratil pěšce.

Rozpadlá pozice, nepříliš optimální rozpoložení, formu odnesli ptáci do teplých krajin a Martin musel řešit další nepříjemné problémy. Jestliže my jsme se spoléhali na vítězství osmé desky, zraky domácích vyzývaly pátou, aby bleskově dokončila skvěle započatou práci.

Zahájení se holt občas nepovede. Martin si byl vědom své chyby a chtěl ji za každou cenu odčinit. Zabořil se do židle, vytasil svačinku v podobě fidorky, zakousl se a přes půl hodinu vymýšlel, co hrát dál.

Někteří z nás se přišli na partii podívat a věděli, že je zle. Naštěstí jsme nedali na sobě nic znát a raději mířili ke svým stolům, jelikož jsme měli práce s vlastními soupeři až nad hlavu. Martin nachystal soupeři v dalším tahu výměnu střelců, ten nelenil a začal vyměňovat podle vzorce, že když vyměním všechno, zbyde mi do pěšcové koncovky velká výhoda.

Místy až profesorský výkon se začal otáčet v neprospěch domácího hráče, a to když na šachovnici zbyly jen těžké figury. Martin se vzepjal na zadních jako kůň od Zorra a vymyslel geniální plán, jak přejít do dámské koncovky s pěšcem méně, ale volným postupujícím, takže výhoda je ztracena a soupeř bude muset nabídku remízy akceptovat.

Po hodině byste čekali, že Martin hodí ručník do ringu. Nestalo se tak, jelikož při cestě na toaletách ho vyrušil kapitán a ukázal mu zlatého bludišťáka, který obýval jedno z křesel u knihovny. Talisman naděje a možnosti, že Martin všechno zvládne! A po 4 hodinách jsme opravdu byli nesmírně překvapeni, když Martin významně zatínal pěst a podepisoval s úsměvem partiáře. Remíza byla na světě. 1/2 - 1/2

Zamyšlený Martin (vlevo) ještě propočítává možnosti, aby nakonec nachytal svého soupeře do krásně upletené, remízové sítě.

 

1. šachovnice: Sergej Berezjuk vs. Martin Mužík

Nelehký úkol čekal našeho nejlepší hráče při absenci Radka, který se Slavojem Poruba deklasoval svého soupeře v I. lize. Povzbuzení na začátek, ale soupeř Martina vynikající hráč, který atakoval i hranici 2500, takže nejtěžší možná váha a obrovský respekt tomuto hráči.

Dominantní postavení nad Martinem, ale šachově nelítostná řež, která trvala přes 4 hodiny.

I Martin se pokusil sehrát kvalitní skandinávskou hru a je nesmírně zajímavé, že obě hry neskončily remízou. Přesto se Martin držel opravdu dlouho. Tlak a kvalita domácího hráče byla značná, jenže náš srdcař a bojovník každým coulem odmítl kapitulovat a vymýšlel možnosti, jak prodloužit partii, ale tento fakt ho stál přespříliš potřebného času, a to se ukázalo rozhodujícím.

Martin hrál od dvacátého tahu na pouhé minutě, a to je smrtící kombinace s protihráčem, který působil absolutně suverénně a od začátku partie měl jeden výraz. V pozici je obtížné volit, co má černý hrát, ovšem mě napadlo 27…Sd6, přičemž pokud by bílý přetáhl pěšce, vracím se na pole e7, přičemž bílý už nemá hrozbu přes d5.

Náš hráč si zvolil výměnu na poli h5, a to není špatné pokračování. Každopádně zásadní problém nastal po pár tazích, když se věž zatoulala s dobráním na pole h5 a právě přes útočný manévr pomocí d5 se bílý dostal do situace, kde chytá figuru nebo může dát mat.

Přes veškerou snahu nedokázal Martin o hodně silnějšího hráče udržet. Nelze však nic vyčítat, jelikož tento borec by s námi možná vyhrál simultánku v poměru 8:0. Ač jsme nechtěli, aby někdo z nás prohrál, tak se stalo a výsledek zápasu se srovnal na průběžných 3:3. 1-0

 

4. šachovnice: Karel Záleský vs. Marek Kozelský

Ačkoliv byl stav zápasu vyrovnaný, kapitán hostí napnutý a Martin pohodlně uvelebený na židli, tak naše řady mírně prořídly, jelikož jedno auto už odjíždělo s nadějným výsledkem. Všechno záviselo na posledních 2 zápasech, kde měřili síly s protivníky dva Karlové. Velice mě těšilo, že oba měli přesný přehled o zápasu a několikrát dokázali situace správně vyhodnotit.

Nad nimi stál houf domácích hráčů, kteří se sešli k pěkné události, kterou dám na konec článku. Za naše barvy jsem zbyl já a Martin, který sice před chvílí prohrál, ale paradoxně s úsměvem se díval na partii od Karla, jelikož se svým ratingem i zkušenostmi odhadl, jak se budou obě partie vyvíjet.

Do třetice se hrála skandinávská a potřetí neskončila remízou, ba dokonce vždycky vyhrály bílé barvy. Opravdu nevídaný okamžik, ale pro nás nejlepší možné řešení. Cesta k vítězství byla dlážděna různými nástrahami, které musel Karel umně zdolat.

Klidný a soustředěný výkon našeho Karla (vpravo), který projektoval další výhru do svého indexu.

Domácí příprava přinesla své ovoce, navíc byla vyšperkována psychologií i dobrou taktikou zaměřenou na Maslowovu pyramidu potřeb. Karel se nastavil, že bude hrát přes 5 hodin. Z tohoto prozaického důvodu jsem ho vynechal ze seznamu řidičů, aby se mohl plně koncentrovat na partii.

Ze zahájení vyšel Karel podle představ a střední hra byla kompletně jeho. Černý postavil beton, který by se ujmul i v Prešově a čekal, zdali Karel vymyslí nějaký způsob, jak zteče obranné zdi. Doma motor ukazoval, že prošel náš předseda kolem větší výhody okolo 30. tahu, ale myslím si, že daná kombinace moc neseděla do koncepce, kterou zvolil. Naopak se blížil čtyřicátý tah a hned 2 rány pro Šenov.

Pozice černého je kritická a Karel s instinktem pomalého zabijáka volí tah 40. Se4, kterým paralyzuje protihráče. V dalším okamžiku si vytahuje z tašky chleba a dopřává si přímo labužnicky.

A to je předposlední rána pro domácího hráče. Ten sice zahraje tah a dostane se do další kontroly, ale Karel nikterak nereaguje, chodí po místnosti, ptá se mě na výsledek a vychutnává si chleba. Zkrátka od začátku až do konce perfektní soustředěnost a systematické kroky.

Posléze přichází k partii, odehraje ještě 7 tahů a v pozici, kde černému nezbyl jediný tah, stává se obětí dokonalého zugzwangu, podepisuje partiáře a prohrává partii. Naopak Karel si zaslouží pochvalu nejvyšší a s radostí mu potřásáme rukou. Dostáváme se do vedení 4:3, které nechceme pustit.

 

3. šachovnice: Stanislav Kolář vs. Karel Pavelek

Poslední partie byla pro nás zajímavá z toho pohledu, že v podstatě každý viděl na šachovnici něco jiného. Většina domácích tvrdila, že spíše stojí bílý v průběhu partie na výhru, sebevědomý Karel hrál rovnou na výhru za černé a pravda byla překvapivě někde uprostřed.

Symetrická anglická hra nabídla parádní představení, kde nebylo o taktické motivy nouze. Zejména střední hra se nesla ve znamení tvorby bílého, který se snažil proklouznout na sedmou řadu a nebezpečně uzavřít černého krále do rohu, kde by jej nejlépe zmatoval.

Karel se nechtěl nechat zahanbit a vyhlásil pro změnu pochod vlastní věží přes otevřený f sloupec vstříc bílému králi, aby dokázal, že on bude hrát na výhru. Nejzásadnější okamžik pro partii i celý zápas nastal na následujícím diagramu.

Bílý hráč nabídl výměnu věží, která se v takovém případě neodmítá. Na šachovnici zmizí nejpodstatnější figura od obou a následná koncovka střelců by při dobré vůli měla dojít do remízy, a tak správně Karel zahrál 36…Vxf7.

Partie měla ještě 24 tahů a Karel do posledního dechu stál za svým, že hraje na výhru. Domácím hráčům došlo, že jejich spoluhráč musí vyhrát, ale ten beznadějně prohlásil, že nemá jak. Takže přesně v šedesátém tahu zahrál a nabídl Karlovi remízu. Tomu se nejprve nechtělo, protože zapomněl jedinkrát v zápase, jaký máme výsledek, ale po poradě se mnou se začal usmívat a remízu přijal. 1/2 - 1/2

Měl jsem menší výbuch radosti, ale kontrolovaný, abych nikterak neurazil domácí hráče. Obrovský balvan nám spadl z hrudi a cesta autem domů byla více než triumfální. Nejtěsnější možný výsledek 4,5 ku 3,5 nás katapultoval na 4 body, přičemž jsme se odpoutali od poslední Kopřivnice B.

Porazili jsme Šenov, který nastoupil v nejlepší možné sestavě. Chci opravdu poděkovat všem aktérům, kteří hájili naše barvy, podporovali se a sehráli vynikající utkání. Tohle kolo bylo opravdu naše a budeme chtít na něj navázat v domácím prostředí proti Interu Petrovice, které taktéž zvítězily, tudíž máme o náboj postaráno.

Na závěr bych se chtěl vrátit k jedné milé povinnosti, a to poblahopřát domácímu kapitánovi Šenova Ondřeji Pohludkovi. Všechno nejlepší k abrahámovinám, hodně štěstí, pevné zdraví i mnoho úspěchů a radosti. Vážení čtenáři, děkuji vám za vaši přízeň a brzy zase u některého z článků, na rošovanou, Váš Martin.



FOTOGALERIE