ZPRÁVY, ČLÁNKY

Vánoční speciál

26.12.2022

- druhý díl –

Mirek Janeček

Zdravím všechny své věrné čtenáře a čtenářky a doufám, že již všichni vytrávili z Vánoc a krev se může zase přesunout do mozku. Pokud vás zaujal první díl tohoto článku, tak vězte, že jste na správném místě, neboť před sebou máte druhý díl a dalších 11 osobností, které podle mého názoru zásadně ovlivnily šachy. V prvním díle jsme prošli deset osobností od roku 1500 až do začátku 20. století. V druhém díle se již budeme pohybovat zejména ve 20. století a zabrousíme taky letmo do století současného. Bez dalších zbytečných úvodů se do toho pustíme.

 

Aaron Nimcovič (1886 – 1935)

Když dnes někdo řekne, že studuje Nimcoviče, u mnoha lidí tím vyvolá potutelný úsměv. Neprávem. Já, když jsem si přečetl jeho slavný Můj systém, tak jsem začal hrát o 300 ELO bodů lepší šachy. Nimcovič mi dokázal vysvětlit a pojmenovat principy, o kterých jsem pouze tušil, že někde existují, ale měly pro mě zcela abstraktní podobu. Nedám na svého Nimcoviče dopustit, i když vás samozřejmě dostane jen na určitou úroveň.

Nimcovič si samozřejmě nezasloužil své místo v tomto článku jen díky mé osobní pozitivní zkušenosti. Je ovšem pravdou zcela objektivní, že již zmiňovaný Můj systém je nejslavnější šachovou učebnicí všech dob. Vysvětluje základy šachové strategie čtivým a jednoduchým způsobem, nepitvá zbytečné varianty a je, zvlášť pro začínající hráče, stále relevantní. Nimcovič je tedy jeden z nejdůležitějších autorů šachové literatury, krom toho že byl sám hráčem světové špičky.

Dalším důvodem, proč je v tomto článku, je jeho vedoucí úloha v šachovém hypermodernismu. Hypermodernismus se ujal po první světové válce a představoval posun v chápání šachu, konkrétně hlavně centra šachovnice. Zatímco staří mistři jako Tarrasch a Steinitz věřili, že centrum je třeba obsadit pěšci, hypermodernisté se spokojili s tím, že na něj působili figurami a napadali „z dálky“ pěšcové centrum soupeře, které se snažili oslabit. Typické zahájení hypermodernismu jsou tak například různé Indické hry (náhodou se jedna jmenuje Nimcovičova), stále velmi hrané i dnes. Dá se tedy říct, že hypermodernismus stále trvá. Mnoho předních hráčů meziválečné šachové scény se do tohoto myšlenkového proudu řadilo, ovšem Nimcovič byl jeden z nejvýraznějších. V mých očích se Nimcovič řadí k Philidorovi a Steinitzovi jako jedna z nejdůležitějších postav šachových dějin.

 

Alexandr Aljechin (1892 – 1946)

Aljechin byl největším hráčem první poloviny 20. století. Čtvrtý mistr světa byl na přelomu dvacátých a třicátých let dominantní silou ve vrcholovém šachu. Poté, co se stal mistrem světa, tak byl několik let téměř neporazitelný. O titul potom zejména kvůli nezdravému životnímu stylu přišel, ale následně se stal prvním mistrem světa, který titul dokázal vybojovat zpátky. Zároveň je dodnes (a pravděpodobně navždy zůstane) jediným mistrem světa, který titul držel až do své smrti.

Aljechin hrál agresivní a kombinační šachy, které ovšem stály na pevném pozičním základu. Mnoho současníků i lidí z následujících generací ho považovalo za nejlepšího hráče všech dob. Dnes po něm máme pojmenované zahájení 1.e4, Jf6.

 

Arpad Elo (1903 – 1992)

Maďarský fyzik Arpad Elo hrál šachy pouze amatérsky. A přesto do historie této hry vstoupil naprosto nesmazatelně. Jak napovídá jeho příjmení, vynalezl dodnes využívaný systém hodnocení šachistů (který byl převzat i pro další sporty). ELO bylo zavedeno nejdříve Šachovou federací Spojených Států a v roce 1970 také FIDE. Pouze omezený počet hráčů byl nejdříve tímto systémem hodnocen, ale postupně se rozrostl na všechny registrované hráče.

Elo (teď myslím toho vědce) vlastně svým způsobem může za nespočet zklamání a nočních můr, včetně jedné mojí. Z ELO bodů se pro mnoho lidí stalo něco, co možná ani sám Elo netušil: symbolické hranice, životní cíle, hranice úspěchu a neúspěchu. Dnes je již jeho systém tak samozřejmou a zavedenou součástí závodního šachu na všech úrovních, že můžeme bez obav říct, že jen málokdo zanechal na dnešním šachu takovou stopu jako on.

 

Věra Menčíková (1906 – 1944)  

Jeden z milníků novodobé šachové historie přišel v roce 1924, kdy byla založena FIDE. Krátce na to, v roce 1927, se uskutečnila první šachová olympiáda pod hlavičkou FIDE a společně s ní také první turnaj, který byl oficiálně prohlášen za Mistrovství světa žen v šachu.

Tento turnaj vyhrála Věra Menčíková z Československa (to si pak člověk uvědomí jakou stopu naše malá země zanechala v šachových dějinách – první mistr světa Steinitz byl rodák z Prahy), která zejména žila v Británii. Turnaj poté vyhrála ještě sedmkrát a mistryní světa v šachu byla až do své smrti v roce 1944, což z ní dělá nejdéle vládnoucí královnu ženského šachu.

Byla to bezesporu nejdůležitější žena v šachové historii. První, která byla uznávána za soupeřku i svými mužskými kolegy. Bohužel zemřela tragicky a příliš brzy; společně s matkou a sestrou zahynula při bombardování Londýna.

 

Robert James Fischer (1943 – 2008)

Fischer, jedenáctý mistr světa, je možná nejslavnějším šachistou všech dob. Ve své době měl postavení rockové hvězdy. Jeho kontroverze a excentrická povaha jsou dnes již legendární, stejně jako jeho vítězství v „zápase století“ se Spasským. Na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let drtil svou konkurenci způsobem naprosto nevídaným. Zároveň ale ukázal, co se může stát, když šachy někomu „vlezou na mozek“. Měli bychom se velmi zdráhat označovat jej za vzor pro mladé. Necháváme se strhnout tím, že to byl Američan, který v době studené války stál na té „správné“ straně a vyrval titul z rukou SSSR. Rádi tak zapomínáme na to, že byl celoživotním antisemitou, rasistou, nebo že schvaloval útoky z 11. září 2001. Kontroverze je slovo, které tuto osobnost nejlépe charakterizuje.

V západním světě, zejména v USA, propukl po jeho zápase se Spasským totální šachový boom. Své místo v tomto článku si zaslouží také propagováním varianty šachu, známé jako „Fischer random“, kdy figurky v základním postavení jsou různě promíchané. Tato varianta je v poslední době čím dál populárnější. Fischer byl zastáncem teorie o remízové smrti šachu; tvrdil, že teorie zahájení a čím dál větší úroveň světové špičky šachy jednou pohřbí. Tato teorie má dodnes své zastánce a je stále relevantní; zejména byla oprášena po několika nedávných zápasech o titul mistra světa, které musely být rozhodnuty v tie-breaku.

 

Anatolij Karpov (1951 - ?) a Garri Kasparov (1963 - ?)

Tato dvě jména uvádím společně, protože těžko mluvit o jednom, aniž byste mluvili o druhém. Mistři světa číslo 12 a 13 se do zapsali do dějin největší šachovou rivalitou. V osmdesátých letech to byli dva bezkonkurenčně nejlepší hráči na světě, oba symbolizovali jiný politický směr a oba se navzájem příliš nemuseli. V letech 1984 – 1990 spolu sehráli celkem pět zápasů o titul mistra světa v šachu. Jeden byl senzačně přerušen za vedení Karpova o dvě partie, dva zápasy dopadly remízou (což, znamenalo, že tehdejší mistr světa Kasparov titul obhájil) a dva zápasy těsným výsledkem vyhrál Kasparov. Celkem spolu v těchto zápasech odehráli 144 partií; 104 remíz, 21 vítězství Kasparova a 19 vítězství Karpova. Můžeme tedy říct, že Kasparov byl o ten pověstný chloupek úspěšnější, ale taky byl podstatně mladší. Jejich zápasy bavily celou šachovou veřejnost té doby a úroveň hry byla nejvyšší v historii před vynalezením počítačů. Mnoho lidí včetně mě považuje tuto dobu za zlatou éru šachu, protože vrcholové šachy byly víceméně na dnešní úrovni, ale bylo to ještě před tím, než se začaly používat počítačové programy.

V devadesátých letech se pro Kasparova stali již hrozbou jiní hráči než pomalu stárnoucí Karpov. Mistrem světa byl do roku 2000 a pak se vrhnul na politickou dráhu, ostatně stejnou dráhu zvolil i Karpov. Ale jak už to u nich bývá, každý na „opačné straně barikády“.

 

Feng-hsiung Hsu (1959 - ?)

Šachy dnešní doby se nejvíce změnily díky počítačovým programům. Bylo mi jasné, že tuto skutečnost musím nějak ve svém článku reflektovat. Ale od začátku existovalo spoustu programů a jejich vývojářů, trochu jsem tedy zápolil s tím, koho mám vybrat, aby tento segment v mém článku reprezentoval.

Muž, kterého jsem vybral, byl hlavním vývojářem programu Deep Blue, vytvořeném pro společnost IBM v devadesátých letech. Byl to právě tento program, který v roce 1997 porazil v zápase mistra světa Kasparova a stal se tak prvním programem, který něco podobného dokázal. Dnešní programy jsou na úrovni, jaké se žádný smrtelník nemůže přiblížit, a z dnešního pohledu tedy nic překvapivého. V té době to ale byla senzace. Dlouho se myslelo, že člověk si svou hegemonii navždy uhájí. Tento zápas poprvé dokázal opak.

Feng-hsiung Hsu, jakožto hlavní mozek za Deep Blue, mi tedy připadal jako dobrá volba. V tomto případě ale mějte na paměti, že tím nemyslím pouze jeho konkrétně; má zde spíše reprezentovat všechny důležité lidi a vývojáře, kteří se zasloužili o rozvoj počítačového šachu.

 

Višvanáthan Ánand (1969 - ?)

Patnáctý mistr světa Ánand je stálicí ve vrcholovém šachu od začátku devadesátých let, tedy poslední tři dekády. Povedlo se mu vrátit šachy do jejich kolébky, ze které vzešly: do Indie. Byl prvním indickým velmistrem a je primárně jeho zásluhou, že dnes má Indie velmistrů 70 a je tak mezi největšími šachovými velmocemi na světě. To jsme mohli vidět na nedávné šachové olympiádě, kde tým indických mladíků málem vyhrál zlato. Ánand je těmto hráčům mentorem.

Vishy je dokonalý šachový gentleman, jeho chování a vystupování je vždy hodno královské hry. Titul mistra světa vyhrál hned v několika různých formátech – v zápase, v turnaji hraném pavoukovým systémem i v turnaji hraném systémem každý s každým. I po padesátce je navíc stále okolo 10. místa na světě podle ELO ratingu a když se objeví někde na turnaji, většinou se umisťuje na předních místech. Nedávno byl také zvolen do nového vedení FIDE. Vishy zasvětil šachu celý život a dnes má postavení napůl hrající šachové legendy.

 

Judit Polgárová (1976 - ?)

Judit Polgárová je maďarská velmistryně a nejsilnější šachistka všech dob. Dodnes je jediná, která překročila hranici 2700. V éře staršího Karpova, Kasparova a mladého Ánanda patřila do světové špičky, a dokonce hrála Turnaj kandidátů (nemám na mysli ženský Turnaj kandidátek… myslím klasický Turnaj kandidátů). Je tak jedinou ženou v historii, která se aspoň přiblížila zápasu o titul mistra světa. Hrála neobyčejně agresivní šachy a dokázala porazit všechny světové hráče té doby. Můžeme jen doufat, že se brzy vynoří nějaká další šachistka jejího kalibru, která by inspirovala dívky po celém světě, aby hrály šachy, neboť jak pociťujeme i u nás v klubu, ženský element šachům zkrátka chybí.

A poslední osobností, o které bude řeč, jak už asi všichni tušíte je…

 

Hans Niemann (2003 - ?)

A to je pochopitelně pouze vtip z mé strany. Škoda, že není Apríl.

 

Magnus Carlsen (1990 - ?)

Současný mistr světa z Norska se určitě zapíše do dějin jako největší šachová osobnost první poloviny 21. století, možná i celého století. Co se týká čistě herní síly, je to zřejmě nejlepší šachista všech dob. Alespoň o tom vypovídá jeho rekordní FIDE ELO, jehož hodnota byla 2882.

Kromě jeho herní síly jeho přínos šachu spočívá v tom, že je zpřístupnil dnešní mladé generaci. Neváhá využívat moderní a digitální technologie k popularizaci šachu, rovněž se nebojí vystoupit proti zastaralým pravidlům a starým pořádkům, aby pomohl posunout šachy tam, kam si myslí, že by měly směřovat. Já osobně jsem obecně spíše konzervativního charakteru, a tudíž v pár věcech s mistrem světa nesouhlasím, ale přesto i slepý musí vidět, jak hodně toho dělá pro šachy a jak důležitá je pro šachy jeho osobnost.

Rovněž se jedná o prvního mistra světa, který je produktem počítačového šachu, a jeho éra je tedy velmi odlišná od té předchozí. Nyní to vypadá, že se po Fischerovi stane druhým mistrem světa, který odmítne obhajovat svůj titul. Na rozdíl od Američana však u šachů zůstane, neboť to dělá nikoliv kvůli sobě, ale kvůli šachům jako takovým. Člověk nemůže očekávat změnu formátu, když jako největší hvězda se stávajícího formátu zúčastní. Na to asi Carlsen přišel po tom, co několik let navrhoval změny a nic se nedělo. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale možná se svým odstoupením Carlsen zapíše do historie šachu mnohem větším písmem, než teď můžeme tušit.

 

A to je vše přátelé, dospěli jste až na samý konec mého dvoudílného článku o nejvýznamnějších osobnostech šachu. Přirozeně se velké množství významných a zajímavých lidí do výčtu nevešlo. Místo tady nebylo hned pro osm mistrů světa a přirozeně daleko více velkých šachových hvězd, jakožto i lidí, kteří sami nehráli ale různými způsoby královskou hru ovlivnili. Napište prosím do komentářů, jak se Vám článek četl, do jaké míry souhlasíte s mým výběrem a odůvodněním mého výběru; můžete rovněž doplnit koho byste přidali a koho naopak odebrali.

Všem přeji krásný závěr roku 2022 a na Silvestra to moc nepřežeňte. :-) To platí hlavně pro můj tým v Krajské soutěži; máte po Silvestru týden na vystřízlivění, neboť již v neděli 8.1. nás čeká další utkání.

KOMENTÁŘE


19:12:43  |  28.12.2022
  Karel Záleský |

Výborný článek.