ZPRÁVY, ČLÁNKY

Jak jsem napsal stříbrným písmem svůj zápis do historie Slezanu Opava

27.08.2022

Mirek Janeček

Vše, co by se dalo napsat o letošním turnaji v Jeseníku, by vydalo na příliš dlouhý článek. Pokusím se tedy vybrat to nejzásadnější či nejsrandovnější a doufat, že to nebude i tak příliš dlouhý text. Pro přehlednost jsem text rozdělil do sekcí.

(Edit po dopsání článku: Je to pekelně dlouhé, ale myslím povedené a slibuji, že stojí za to si to přečíst. Součástí jsou diagramy i fotogalerie.)

O turnaji a naší sestavě

Na turnaj v Jeseníku jsem zavítal celkově počtvrté a taky počtvrté během posledních pěti ročníků. Je to turnaj s atmosférou, která mě vždy dostane. Kombinace velkoleposti a šachového ducha hracího sálu a toho, že tam člověk hromadu lidí zná ať už osobně či jen od vidění, mi vždy přivodí pocit, že jsem tam jako doma. Je to turnaj, na kterém můžete hrát s osmdesátiletým veteránem, stejně jako s osmiletým talentem. Tradice turnaje sahá přes 30 let do minulosti a za tu dobu se organizátoři naučili dokonale turnaj zrealizovat.

Jediné, co nás trochu popudilo, byl počet udělených výjimek elově slabším hráčům do turnaje A. Tento počet tvořil téměř třetinu všech přihlášených do tohoto turnaje a měli jsme pocit, že to se organizátorům moc nepovedlo. Jinak ale nebylo co vytknout a turnaj proběhl hladce a ve vynikající atmosféře všeobecného respektu a radosti ze šachu. (Nevzpomínám si, že bych někdy na nějakém turnaji měl tak intenzivní pocit, že se všichni v sále chovají mile a přátelsky, dokonce i soupeři po porážkách – že by doba po covidu tohle v lidech probudila? Pak je to jen dobře.)

Ze Slezanu Opava bylo přihlášeno celkem sedm hráčů, z nichž pět tvořilo naši hlavní výpravu bydlící na hotelu M a dva byli solitéři, které jsme ovšem rádi vídali v sále. Jeden solitér byl Robin, se kterým jsem stihl dát pivko v Gemeru a poklábosit o jeho budoucnosti v Krajské soutěži a o kvalitě několika jesenických restaurací (pokud se dá Pradědu takto říkat). Druhým byl Honza Hromada, kterému bych chtěl ještě jednou moc poděkovat za to, že mě do Jesu vzal svým autem. Hlavní výpravu kromě mé maličkosti tvořili Martin Rell, Dominik Klapuch, Karel Chwistek a Martin Pardy. Letos jsme bohužel byli ochuzeni o Karla Záleského a musím říct, že jeho šestihodinové maratony do 22 hodiny na turnaji chyběly. Zato se ovšem o druhém víkendu připojil náš guru Marek Nábělek, který nás přijel podpořit a trochu s námi zaflámovat před posledními koly turnaje.

Volný čas

Jesenický turnaj, to nejsou jen šachy. Je to taky kvalitně strávený čas s přáteli a moje (poslední dobou) každoroční dovolená. Nejvíce se vždycky těším na jídlo. Tento týden v roce si vždy dopřávám výborné pochutiny v Tosce, Gemeru či U Radnice. Po večeři rád posedím nad kávou či nad vínkem a vedeme s klukama filosofické debaty. Tyto chvíle prostě miluji. Proto jsem se nedokázal shodnout s Robinem, který říkal, že pro něj je návštěva restaurace pouhým způsobem jak se najíst, a to co nejrychleji a za co nejlepší cenu v poměru k porci. Za to pro mě je to v podstatě společenská událost, kdy se jdu s přáteli pobavit a napít a chci tam strávit dlouhý čas a u toho si dám nějakou specialitku (například steak z tuňáka v Tosce, to byl asi kulinářský vrchol mého týdne. Opakuji – kulinářský.)

Jednou jsme samozřejmě vyšli do lázní, kde jsme si sedli na kafíčko a po cestě jsme probírali světovou literaturu a další zajímavá témata. S Martinem Rellem jsme nahráli nespočet zápasů ve stolním tenise, které jsme si moc užili a musím bohužel přiznat, že jich zřejmě vyhrál trochu víc než já. Vrátil jsem mu to ovšem na kurtu tenisovém, kde ho tenisová božstva zachránila od výsledku dvakrát 0:6 za pomocí prasátka a míčku, který spadl od hrany na čáru. Nevadí, jeden game jsem mu nechat chtěl, za snahu.

Nejlepší večer týdne byl ten páteční, kdy se k nám již připojil Marek. Táhli jsme to do 3 ráno a další den mě provázela bolest hlavy. Srandovní je, že ten den jsem odehrál svou nejlepší partii na turnaji.

Domča a Martin Rell se také zúčastnili 12-kolového turnaje v bleskovém šachu, kde oba získali 7 bodů a obsadili 19 a 20 místo.

Turnaj A

V silnějším turnaji se nejlépe dařilo Robinu Olšarovi, který skončil 25 s výsledkem 5/9. Myslím, že předvedl svůj standard, několikrát se dokonce objevil na předních deskách. Škoda zejména jedné remízové pěšcové koncovky, kdy Robin dokázal najít snad jediný tah vedoucí do prohry. Jinak mohlo být ještě víc bodů.

O půl bodu méně uhráli Kája a Martin Pardy, kteří skončili na 45 a 50 místě. Kája si nechal narůst bradku a když ještě chvíli vydrží, bude vypadat jako vnuk bin Ládina. Jinak je to ale pořád náš Kája jak ho známe; technický génius hrající nepochopitelné tahy a celé partie, který nezkazí žádnou zábavu a tráví velkou část dne na toaletě a který si zásadně začíná čistit zuby, když se řekne, že jdeme ven.

A co říct o Martinu Pardym? Během jedné z našich rozprav jsme například zjistili, že moje babička byla oponentkou jeho bakalářské práce, svět je opravdu malý. Jinak Martin samozřejmě celý týden sypal z rukávu hlášky jako vždy. Choval se až podezřele mile. Dokonce jsme si domluvili noční dostaveníčko ve sprše, ale oba jsme zaspali.

Odkaz na výsledky turnaje A: https://chess-results.com/tnr664909.aspx?lan=5&art=1&rd=9

Turnaj B

5,5/9 a 33 místo patří Honzovi Hromadovi. Ten sice prohrál jen jednou, ale větší množství remíz mu nedovolilo pomýšlet na lepší skóre. Výsledek je to i tak slušný; kdyby Honza proměnil všechny své vyhrané pozice, tak by byl možná vítězem turnaje.

Martin Rell začal fantastickým skóre 5/6, ovšem stejně jako loni se potom stroj zadrhl a výsledkem je 6/9 a 15 místo. Martin si udržel svůj standard a zahrál dobrý turnaj. Výsledek chtěl asi ještě lepší, ale aspoň hrál během turnaje neskutečné partie. Ve druhém kole nedokázal vyhrát šílenou koncovku proti Jitce Vavřínkové, jejíž houževnatá obrana mě velmi překvapila. Ani já jsem již neviděl způsob jak pokračovat, ale Jitka hrála jediné tahy, které ji držely v partii. Kdyby Martin našel vítězné pokračování, musela by krále nakonec položit, ale nebylo to vůbec lehké. No a partie turnaje dost možná byla Martinova kombinace ze šestého kola proti Petru Novotnému:

DIAGRAM 1

Bílý na tahu, můžete si zkusit započítat. Pro případné řešení Vás odkazuji na online přenos, šesté kolo, pátá deska.

Se stejným skóre a o tři místa lépe skončil Dominik, který odehrál celý turnaj skvěle. Má nejvyšší buchholz z celého startovního pole, což jasně ukazuje, jak těžký měl turnaj. Slovutných soupeřů se ale ani zdaleka nezalekl. Jeho partie s Kozákem či Wroblem mě zcela přesvědčily, že už není vhodné říkat, že nás s Martinem jednou dožene. Future is now, ten klučina nás už dohnal, teď nás předežene i v ratingu a to zcela zaslouženě. Jediné, co Dominikovi tolik nevyšlo bylo poslední kolo, o čemž se dozvíte více níže.

První půlka turnaje nijak nenaznačovala, že by se pro mě mělo jednat o nějaký větší úspěch. Den po Martinovi jsem i já nastoupil proti Jitce Vavřínkové a také naše partie byla taková menší infarktovka, tentokrát se šťastným koncem pro mě. V prvním kole jsem navíc porazil Marušku Vavřinkovou, takže se vsadím, že rodina Vavřínkova měla po turnaji Slezanu Opava plné zuby. Ve čtvrtém kole mi los přisoudil Matěje Mydláře z Krnova, kterému jsem chtěl vrátit loňskou porážku. Vztahoval jsem po odvetě ruku, ale výhra mi proklouzla mezi prsty:

DIAGRAM 2

Zde vyhrávalo 42…Vxc2, což jsem viděl a počítal, bohužel nedopočítal a nezahrál.

V pátém kole jsem zaznamenal svou jedinou porážku na turnaji s pozdějším vítězem a skóre 3/5 nenaznačovalo zrovna medailové ambice. Potom jsem však se štěstím vyhrál další dvě kola a v osmém kole proti panu Kozákovi jsem zahrál svou nejlepší partii turnaje. S tímto pánem se v Jeseníku utkávám pravidelně každý sudý rok; 2018 mě porazil, 2020 jsme remizovali, 2022 jsem vyhrál já.

DIAGRAM 3

Asi klíčová pozice partie. Bílý se nechal zlákat vidinou zisku kvality a zahrál 27.Sg4. Přišlo ale 27…V8xg4 28.hxg4, f4 a černý má nejenže dostatečnou kompenzaci, ale dokonce stojí lépe. O chvíli později došlo k redukci materiálu a vznikla koncovka, ve které měl bílý dvě věže a černý věž, střelce a čtyři spojené pěšce. Pro bílého bez šance.

Na poslední kolo byl los krutý a svedl nás s Dominikem dohromady. Ostatní partie na předních deskách skončily poměrně záhy remízou a my s Domčou jsme na předních deskách osiřeli. Remíza by Dominikovi zajistila druhé místo díky vysokému pomocnému hodnocení, já jsem pro umístění potřeboval vyhrát. Nehrálo se to dobře ani jednomu z nás; jak jsme si po partii řekli, přáli jsme si to navzájem. Dominika mám opravdu rád a přál jsem mu úspěch; nejradši bych byl, kdybychom se dostali na pódium oba, což bohužel nebylo možné. Střední hra se přelévala ze strany na stranu, ale nakonec to vypadalo, že má více ze hry Dominik. Proto se mi ulevilo, když jsme vyměnili materiál a přešli do věžové koncovky, kterou jsem měl lidsky asi trochu horší ale v rámci rovnováhy. V koncovce se asi projevily moje větší zkušenosti a schopnosti v dané fázi partie. Již po pár tazích jsem cítil, že výhoda se přelévá na mou stranu. Nabídku remízy jsem za dané situace s těžkým srdcem musel odmítnout a nakonec se mi podařilo dovést partii k vítězství, což mi zajistilo výsledek 7/9 a samostatné druhé místo na turnaji, můj největší dosavadní šachový úspěch.

Bez ohledu na výsledek se domnívám, že přímý souboj dvou mladých hráčů našeho klubu o druhé místo na takovém turnaji je skvělá vizitka pro náš klub a příslib do budoucna. Partii je možno si přehrát zde:

https://lichess.org/study/embed/rRMwvxkU/eeRTsjh5

Odkaz na výsledky turnaje B: https://chess-results.com/tnr664940.aspx?lan=5&art=1&rd=9

Tak tedy máme stříbrného na Jeseníku Open B, po 10 letech hraní závodního šachu se mi konečně něco povedlo. Byla to samozřejmě shoda okolností a měl jsem hromadu štěstíčka na chyby soupeřů v některých klíčových pozicích či na souběh ostatních výsledků, nicméně 7 bodů jsem si uhrál. Není to ale v žádném případě jen moje zásluha. Proto bych rád poděkoval svému tátovi, že mě naučil hrát šachy a svým třem trenérům Robinovi, Markovi a Radkovi, kteří mě každý vedli v jinou dobu mého šachového i lidského vývoje a každý mi předali něco jiného z šachu i do života. Nakonec taky všem ostatním ze Slezanu za to, že tvoří výborný kolektiv, díky kterému jsem u šachů zůstal a rád se mu věnuji. Výsledkem toho všeho je pohár, který se mnou nyní putuje na tour po prarodičích, načež mám v plánu jej trvale umístit do naší klubovny jako motivaci pro mladé a upomínku pro staré a stárnoucí mladé.

Zdraví Vás a na další sezonu se již těší Váš kapitán / zástupce kapitána,

Mirek Janeček



FOTOGALERIE