ZPRÁVY, ČLÁNKY

Zamyšlení nad aktuálním světovým šachem – třetí část

23.01.2022

Mirek Janeček

Vítám Vás u třetí a závěrečné části mého dlouhého článku o světovém šachu. Ta bude o cyklu šachového mistrovství světa, který vrcholí zápasem o titul, a poté něco málo o problému remíz.

V části o cyklu mistrovství světa se budu opírat o dva články, z jednoho jsem již citoval - “A Radical Solution - Redux" od Yassera Seirawana (https://en.chessbase.com/post/yasser-seirawan-a-radical-solution-redux-wcc-2016) – a druhým je článek na stránkách Asociace šachových profesionálů “Proposal For The World Championship Cycle“ z listopadu 2020 (https://www.chessprofessionals.org/content/proposal-world-championship-cycle).

Seirawan ve svém článku rozebírá aktuálně platný systém tak trefně, že nelze dělat nic jiného, než ho citovat: „Zkuste, prosím, splnit tuto mou výzvu: vysvětlete aktuální systém kamarádovi, který nehraje šachy. Vysvětlete, že mistr světa, podle všeho nejsilnější hráč na světě, je zcela mimo dvouletý cyklus turnajů a čeká, až cyklus vyprodukuje vyzyvatele. Že součástí cyklu jsou čtyři turnaje hrané švýcarským systémem s různými tempy a se stovkami hráčů – tyto se nazývají kontinentální šampionáty a z nich se dá kvalifikovat na Světový pohár. To je pro změnu vyřazovací turnaj o 128 hráčích, který obsahuje různá tempa a jehož dva finalisté se kvalifikují na Turnaj kandidátů, což je čtrnáctikolový turnaj „každý s každým“, opět s jiným, pomalejším tempem. V turnaji hraje osm hráčů; poražený předchozího zápasu o mistra světa a finalisté Světového poháru jsou doplněni hráči vybranými podle ratingu, divokou kartou atd. (nově taky třeba vítězstvím na turnaji Grand Swiss – poznámka autora). Určitě zdůrazněte pojmy jako „švýcarský systém“, „každý s každým“, „vyřazovací turnaj“, taky nezapomeňte popsat různá tempa, kterými se hraje a aby náhodou váš kamarád nepřestal poslouchat, zmiňte se taky o „Armageddonu“. Nakonec dodejte, že na Turnaji kandidátů se nehraje tie-break o první místo, jako je tomu v zápase o titul, ale že o prvním místě může rozhodnout třeba to, že hráč vyhrál (ale tím pádem i prohrál) víc partií než jeho rival se stejným počtem bodů.“

Seirawan má dar pojmenovat věci tak jak jsou. Aktuálně platný cyklus mistrovství světa není nic jiného než totální guláš, který v něčem opravdu nedává smysl. Dále v článku zaslouženě pěje chválu na současného mistra světa Carlsena, který je aktivním mistrem světa a hraje ty nejsilnější turnaje na světě, které jsou mu otevřené (jsou mimo cyklus), jako je třeba Sinquefield Cup, Norway Chess Classic, London Chess Classic či Tata Steel Masters. Je to největší tvář současného šachu a jeho osobnost jistě přilákala k šachu mnoho lidí.

Seirawanova kritika je namířená proti systému – Carlsen by totiž nemusel celý rok hrát žádné turnaje a pořád by byl mistrem světa. Když to vezmeme do extrému, tak jednou za dva roky by mu stačilo ukázat se v zápase, ten vyhrát a byl by mistrem světa, aniž by musel hrát jedinou další partii. Co by to znamenalo pro šachy je lepší si nepředstavovat – jisté je, že nic dobrého. Proto – a nyní se vracím k debatě o tie-breaku v zápase o titul – je Seirawan proti tomu, aby měl mistr světa automaticky „draw odds“ – zatímco vyzyvatel si musel doslova projít peklem, aby se do zápasu dostal, obhájce pro to nemusel celé dva roky dělat nic – a ještě by měl mít výhodu v zápase ‚grátis‘? Souhlasím, že je to nesmysl.

Seirawan správně říká, že celý tento systém potřebuje zásadní proměnu, aby byl jednodušší, pochopitelný a konzistentní, jedním slovem modernější. Ostatně není tajemstvím, že po modernizaci cyklu šachového mistrovství světa už roky volá samotný Magnus Carlsen – budiž mu to ke cti, protože z pozice mistra světa je téměř jisté, že případné změny by byly proti jeho zájmům. Možná už ho ale současný systém tak vytáčí, že to mohlo mít svůj díl na jeho nedávných vyjádřeních, v nichž zpochybnil svou další účast v zápasech o titul. (https://en.chessbase.com/post/no-more-world-championship-matches-for-carlsen) Pokud by se mistr světa opravdu vzdal svého titulu, bylo by to podruhé v historii po Robertu Fischerovi a dle mého názoru by to byla pro šachy jako takové obrovská rána; zároveň facka do tváře FIDE a důkaz, že nejvyšší šachový titul už dávno není tou prestižní záležitostí, kterou byl dřív.

Nyní se přesunu k druhému článku na toto téma, kterým se budu zabývat. Vyšel na stránkách Asociace šachových profesionálů před rokem a něco, a pojednává o tom, že šachu chybí „spodní vrstvy pyramidy“. Článek začíná trefným přirovnáním k tenisu, který má jasnou strukturu od nejnižších lokálních turnajů ‚Futures‘, přes vyšší turnaje Challenger Tour, dále přes jednotlivé kategorie hlavní ATP Tour až po nejvyšší, nejprestižnější – grandslamové turnaje. Díky jasnému systému bodů a kvalifikací hráči vidí před sebou cestu, kterou musí projít, aby se dostali na vrchol. Šachy, naproti tomu, mají podle autorů článku vypracovanou pouze vrchní část pyramidy – cyklus mistrovství světa, a to jsme si ještě řekli, že rozhodně ne dokonale.

Profesionálové, kteří nemají dostatečný rating na to, aby hráli v cyklu mistrovství světa (podobně jako tenisté, kteří hrají Challengery a plácají se v kvalifikacích na turnaje ATP 250) hrají téměř výlučně otevřené turnaje – takzvané OPENy. Ty ovšem nejsou, na rozdíl od tenisového světa, nijak provázané s vrškem pyramidy. Neexistuje žádný systém kvalifikace. Šachový cyklus mistrovství světa je tak ve své podstatě elitářský – světová špička a hráči druhého či třetího sledu, hrají v jiných šachových dimenzích. Profesionální hráči s nižším ratingem nevidí cestu, jak se dostat do cyklu a to článek navrhuje změnit – slepit dohromady vrchní a spodní část pyramidy, tak jak je to ve světě tenisu. Konkrétně navrhují vytvoření jakéhosi cyklu otevřených turnajů, z nichž určitý počet nejúspěšnějších hráčů by se kvalifikoval do Světového poháru. Nad konkrétními cestami je možno debatovat, ale podle mého názoru je třeba jednoznačně podpořit tuto myšlenku a udělat konečně z šachu moderní sport. Je třeba sjednotit vrchní a spodní díl pyramidy a umožnit každému hráči, pokud bude úspěšný, postupovat cyklem vzhůru. Je třeba také přepracovat, zjednodušit a zmodernizovat vrchní díl pyramidy – cyklus mistrovství světa. Pak možná šachy snesou s tenisem srovnání.

Na závěr tohoto veledíla opustíme veškeré mistrovství světa a vše okolo nich a zaměříme se na něco, co někteří vnímají jako problém šachu obecně – remízový výsledek. Ve svém deset let starém článku „Open letter to FIDE – with a proposal” (https://en.chessbase.com/post/kasimdzhanov-open-letter-to-fide-with-a-proposal), uzbecký velmistr Rustam Kasimdzhanov rovněž srovnává šachy s tenisem a tvrdí, že hlavním důvodem, proč tenis je o tolik úspěšnější sport než šachy, je existence remízy coby výsledku: „Rychlé remízy (a že jsem jich sám pár odehrál) způsobují, že naše hra vypadá spíš jako odborná akademická práce, než sport. Ale nedá se jim bránit – dnešní příprava a porozumění šachu jsou na takové úrovni, že remíza – dokonce rychlá remíza – je nejpravděpodobnější výsledek partie dvou silných dobře připravených hráčů. I tak, velmistři odcházející po desetiminutové remíze na svůj hotelový pokoj, atraktivitě šachu nepomáhají.“

Několik turnajů zavedlo velmi přísná pravidla známá jako „Sofia rules“, která spočívají v tom, že hráči mají zcela zakázáno nabízet remízu; jiné světové akce, včetně zápasu o titul mistra světa zase zavedly mírnější pravidlo zákazu nabídky remízy do určitého tahu, typicky třicátého, či čtyřicátého. Tyto pravidla jsou zaměřené pouze na nabídky remízy, remíza opakováním tahů je i nadále možná kdykoliv. Podle Kasimdzhanova však ani to nestačí, k posílení atraktivity šachu je podle něj třeba zajít ještě dál a remízu jako možnost zcela vymazat. Navrhuje toto: „Hrajme klasickou partii s tempem, které nepřesáhne pět hodin. Remíza? Žádný problém, vyměníme barvy, každý dostane dvacet minut a hrajeme. Znovu remíza? Vyměníme barvy, deset minut každý a hrajeme znova. A tak dále a dále, dokud nevzejde vítěz. A vítěz bere vše – dostane bod, poražený dostane 0 bodů, a partie se započte do klasického ela, aniž by záleželo na tom, jestli výhra přišla ve vážné partii, rapidu, či blesku.“ To je tedy opravdu revoluční návrh. Cíl by asi splnil, zanikl by remízový výsledek, přibylo by notně vzrušení a diváci by si přišli na své. Hráči mající bílé v klasickém tempu by se snažili vyhrát, aby nemuseli hrát rapid, či blitz – bílé figury jsou přece jen výhoda, kterou už by nechtěli zahodit rychlou remízou.

Musím uznat, že to je i na mě trochu moc radikální změna. Musíme si položit otázku, jestli šachy vůbec mají předpoklad k tomu být globálně sledovaným sportem, jako je tenis. Po delším přemýšlení jsem se rozhodl, že nejsem pro tento návrh (samozřejmě mě nepřekvapilo, že Maurice Ashley s návrhem souhlasí). Míchání klasického šachu, rapidu a blesku a vydávání této polívky za jednu partii mi není po chuti. Myslím, že se musíme smířit s tím, že remíza v šachu prostě existuje a kdybychom to chtěli změnit, tak popřeme podstatu samotné hry – že pokud obě strany předvedou výkon bez sebemenších chybiček, pak partie skončí remízou. Potud tedy s Kasimdzhanovem nesouhlasím. Nemyslím si, že remíza jako taková je problém – pokud odehraju nebo sleduju kvalitní zajímavou partii, která skončí remízou, mám z toho stejnou radost, jako kdyby skončila vítězstvím jedné strany. Souhlasím s ním ovšem v jeho hodnocení rychlých remíz. Myslím si, že tyto partie, pokud je hrají světoví hráči, opravdu ubližují šachu. Nikdo neříká, že šachy musí být jako tenis – ale tyto partie částečně způsobují, že nejsme ani ze čtvrtiny tak úspěšní. Jsem zastáncem pravidla, které zakazuje nabídky remízy do 40. tahu; v tomto tahu je typicky časová kontrola, kdy se hráčům přidá další čas – máme to tak i v našich soutěžích družstev. Pokud hráči dosáhnou časové kontroly, přečkají před tím případnou časovou tíseň, a nikdo nemá výhodu, nemám nic proti nabídce remízy po 40. tahu.

Většina spoluhráčů z klubu mě za to asi ukamenuje, ale byl bych pro zavedení tohoto pravidla i na naší amatérské úrovni, na turnajích a soutěžích, zvedlo by to bojovnost partií a plno lidí by si konečně ujasnilo, jestli vlastně chtějí hrát šachy, nebo si jen chvíli šoupat figurkami a jít domů. Všechny další formy remízy by stále platily, čili pokud někdo třeba hraje na turnaji proti kamarádovi, můžou se domluvit, že třikrát zopakují nějakou sekvenci tahů v zahájení a nebyl by to problém. Zakázána by byla pouze nabídka remízy před 40. tahem, jinak by vše zůstalo stejné. Velmi mě zajímá, kolik členů našeho klubu by mě v tomto podpořilo, proto prosím, pokud jste dočetli až sem, okomentujte, napište mi email, řekněte mi svůj názor v klubu. Vždyť co je na světě lepšího, než příjemná konverzace a slušná diskuze s obhájením svých názorů a nasloucháním názorům druhých?

Došli jste na konec, děkuji Vám za milou pozornost a doufám, že článek Vás něčím obohatil, potěšil, zabavil, či aspoň pobavil. Jak jsem slíbil na začátku první části, nyní následuje seznam všech mých zdrojů k tomuto článku; u každého najdete jejich stručný obsah a odkaz. Seřazeny jsou podle data vydání.

Neváhejte se se mnou podělit o názor na cokoliv z článku, budete-li mít tu chuť.
Na shledanou!

Zdroje všech tří částí článku se stručnými obsahy, seřazené podle data vydání

Rustam Kasimdzhanov: “Open letter to FIDE – with a proposal” (21.7.2011)
Uzbecký velmistr rozebírá problém remízy v šachu, navrhuje neortodoxní řešení hrát po každé vážné partii další partie s rychlejším tempem, aby pokaždé byl vítěz a nebyla by za žádných okolností možná remíza.
https://en.chessbase.com/post/kasimdzhanov-open-letter-to-fide-with-a-proposal

Chess-News: Anatoly Karpov Called Anand - Gelfand Match the Worst One Played in the Postwar Period (13.7.2012)
Kromě toho, že kritizuje hru obou aktérů zápasu Anand – Gelfand, vyjadřuje se legenda světového šachu Karpov velmi kriticky ohledně formátu mistrovství světa, zejména počtu partií a tie-breaku.
http://chess-news.ru/en/node/8423

Yasser Seirawan: "A Radical Solution" (30.11.2016)
Šachový autor a komentátor Yasser Seirawan, pod dojmem ‘antiklimatické’ dvanácté partie zápasu Carlsen – Karjakin kritizuje formát zápasu o titul. Navrhuje zvýšit počet partií a odmítá, aby klasického mistra světa rozhodoval rapid či blitz. Navrhuje lichý počet partií s tím, že hráč hrající o jednu více partií bílými figurami musí v zápase zvítězit.
https://en.chessbase.com/post/seirawan-radical-solution-wcc2016-new-york

Yasser Seirawan: “A Radical Solution - Redux" (3.12.2016)
Navazující článek, ve kterém se věnuje především celkovému cyklu, který vede k zápasu o titul. Kritizuje jeho zmatečnost a chválí mistra světa Carlsena za to, že je aktivním mistrem světa a hraje ty největší turnaje, které jsou mu otevřeny.
https://en.chessbase.com/post/yasser-seirawan-a-radical-solution-redux-wcc-2016

Emil Sutovsky: “Match format: Sutovsky vs Seirawan” (6.12.2016)
Odpověď na původní Seirawanův článek od současného generálního ředitele FIDE. Ten souhlasí s navýšením počtu partií a navrhuje hraní ‘tie-breaku’ před samotným zápasem. Toto je článek a autor, se kterým nejvíce souhlasím.
https://en.chessbase.com/post/acp-proposal-poll

Maurice Ashley: “12 Games Are Enough!” (12.12.2016)
Další odpověď na původní článek, tento pán pro změnu má takové názory, se kterými vůbec nesouhlasím. Obhajuje současný formát zápasu a potom dokonce vyjadřuje podporu návrhu Rustama Kasimdzhanova. Úvahy o hraní tie-breaku před zápasem označil za zbytečné puntičkářství (nebo jak byste přeložili idiomatickou frázi ‘splitting hairs’).
https://en.chessbase.com/post/maurice-ashley-yasser-seirawan-debate-world-championship-format

Yasser Seirawan: “A Radical Solution Final Thoughts” (31.12.2016)
Závěrečné slovo Seirawana, kde shrnuje, co bylo řečeno a reaguje na odpovědi Sutovskyho a Ashleyho. V závěru vylepšuje svůj předchozí návrh a navrhuje, aby obhájci titulu vždy stačila zápasová remíza, ale vyzyvatel měl o jednu partii bílými figurami navíc, kterou navíc může hrát kdykoliv během zápasu.
https://en.chessbase.com/post/seirawan-a-radical-solution-for-the-world-championship

ACP Board: “Proposal For The World Championship Cycle” (9.11.2020)
Rada Asociace šachových profesionálů doporučuje zahrnout otevřené turnaje do cyklu mistrovství světa, aby byla propojená světová špička se zbytkem šachového světa, porovnává šachy s tenisem.
https://www.chessprofessionals.org/content/proposal-world-championship-cycle

No more World Championship matches for Carlsen? (15.12.2021)
Článek rozebírající nedávná vyjádření mistra světa, ve kterých zpochybnil svou další účast v zápasech o titul.
https://en.chessbase.com/post/no-more-world-championship-matches-for-carlsen

The tiebreak controversy at World Rapid 2021 | FIDE Director General Emil Sutovskys point of view (29.12.2021)
Generální ředitel FIDE Emil Sutovsky rozebírá tie-breakovou situaci na mistrovství světa v rapid šachu, reaguje na kritiku mistra světa a letmo se zmíní také o klasickém mistrovství světa (13:08).
https://www.youtube.com/watch?v=7S1Zu5kxUcc

KOMENTÁŘE


00:01:30  |  24.01.2022
  Karel Záleský |

Pěkná práce, která obsahově přesahuje klubový web. Mohla by zaujmout i širší šachové publikum. 

13:01:05  |  24.01.2022
  GM Janeček

Díky, díky. Komu bys navrhoval to poslat? :)

15:01:00  |  24.01.2022
  Karel Záleský

Třeba tady by to možná zveřejnili: http://zpravy.sachy.cz/

15:01:59  |  24.01.2022
  Karel Záleský

Nebo to hodit i na zahraniční servery v anglické verzi.

19:01:14  |  24.01.2022
  GM Janeček

Zahraniční teda nevím, to už mi přijde moc. Ještě by se to dostalo nějak k Ashleymu a ten by si mě našel. :D

Na ten chess.cz, se o tom dá uvažovat. 

19:01:58  |  24.01.2022
  GM Janeček

nebo teda šachy.cz

17:01:51  |  23.01.2022
  GM Janeček |

Otevírám diskuzi ke všem třem částem článku.

Za sebe mohu říct, že autor odvedl výbornou práci a ve všem s ním souhlasím. :)